1478

Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 1478: #
Administrátor
--- 22. 9. 2026
Narození přesv. Bohorodice
Dávné Boží sliby se naplňují a věci se dávají do pohybu

Bůh dal hříšnému člověku ke spáse tři velké dary. Svého Syna, kterého vydal na zabití pro naši spásu. Svého Ducha, kterého dal, aby posvěcoval a osvěcoval člověka. Přesvatou Marii, jako vzor cesty, čistoty, pokory a lásky; a dává nám její přimluvy za všechny.
Všechny tři dary byly předzvěstovány Písmem svatým dávno dopředu - tisíciletí a staletí, než sestoupily. Syn Boží Mesiáš byl v předoobrazných biblických událostech i výslovně zvěstován. Sestoupení Ducha také. Narození Matky Boží bylo v různých předobrazech zvěstováno: Jákobův žebřík, který spojuje nebe se zemí, jako Maria, skrze kterou sestoupil Nejvyšší z nadnebeského trůnu, k nám za zemi, aby nás zde pobral a pozdvihl s sebou vzhůru. Keř, který hořel nehmotným ohněm Božství, a nebyl jím sežehnut, zvěstoval početí Syna Božího v lůně Přesvaté Panny, když do její útroby vstoupil Neumístitelný, jehož nemůže ani celý vesmír pojmout. Průchod Rudým mořem, které po přechodu izraelského lidu zůstalo zase nepřechodným, ukazoval panenské početí a rození. Pozlacená archa smlouvy, velesvatyně, která v sobě skrývá svědectví Boží smlouvy, neboť spočívalo v ní to, co je přímo od Hospodina, zobrazuje vždycky Pannu pozlacenou blahodatí, v níž je to, co je svaté Hospodinovo - sám Syn Boží. Ezechielovo vidění o zavřené bráně, kterou projde Vládce a ona zůstává zavřena, je proroctvím o panenském rození.
Toto proroctví je ve výkladu naší liturgie spojeno s okamžikem, kdy se před svatým přijímáním věřících odhrnuje opona otevírá se královská brána a kněz vychází s kalichem naplněným svatými Tajinami k věřícím, aby skrze něj Kristus nasytil sám sebou jako nebeským chlebem duše věřících; právě vynášení kalicha doposud zavřenými královskými vrátky je liturgických obrazem panenského rození a je zpodobením s Ezechielova proroctví.* * *
Když předobrazy přicházely, nikdo (kromě proroků, kteří měli duchovní zření) nedokázal předobrazy číst. Když se události, které byly jako předozvěny toho, co mělo přijít třeba za tisíc let, děly, nebylo zřetelné, co zobrazují. Teprve zpětně, při pohledu z perspektivy novozákonní éry vidíme, jak každá z těch největších událostí lidstva se předem zjevovala v jakýchsi záblescích. Jako je vidět před východem Slunce jeho záře stoupající zpoza horizontu, tak i světlo těchto událostí vzcházelo dlouho před nimi. Z těchto předobrazů vidíme, jak byly všechny tyto události z díla spásy člověka v Boží mysli předem připraveny. Také nám tyto předobrazy pomáhají uvědomit si význam, rozsah a výklad těchto událostí. Díky předobraznému zjevení jim rozumíme, chápeme, že to nebyly náhody nebo pouhé souhry okolností, a vnímáme, co pro nás už na všechny další věky tyto události znamenají.
I dnes přicházejí předobrazy příštích událostí, ale stejně jako tenkrát židé, ani my je nevidíme, nebo jen matně. Zde vidíme duchovní a nebeské věci jako v zrcadle, jen částečně, jak praví apoštol. (1 Kor 13,12) Tj. nějak zastřeně, rozmazaně... Avšak tam, až se duše oddělí od tělesné tíže, budeme vidět jasně a v plnosti. A sami sobě se budeme divit, jak to ,že jsme neviděli to, co jsme celý život měli přímo před očima. Jak to, že jsme nedokázali číst obrazy, které nám různým způsobem ukazovaly duchovní realitu - čili to, co se kolem nás neviditelně děje a co přijde a se brzy z duchovní reality propíše i do naší reality hmotné. Člověk, který je alespoň na cestě očištění mysli a srdce, něco vidí už zde. Alespoň něco dokáže vyčíst z událostí, které se dějí ve světě i v jeho nejbližším okolí. Je velice smutné vidět, jak velká část našich bratří je slepá, oslepená vášněmi, nerozumem, přeludy, klamem a hlavně egoismem a ohromující sebedůvěrou.
* * *
Občas přemýšlím: kdybych já byl žid a žil v době Kristově někde u Jerusalema, kde bych byl? Rozpoznal bych v Ježíši Nazaretském zaslíbeného Mesiáše? Nejsem si jist... A když tak občas hledím na některé bratry v církvi, říkám si: kde by asi byli oni? Byli by s Kristem nebo s farizeji a zákoníky či mocnými saduceji? Jsou to ti pokorní, kterým se Bůh rozhodl dát Království?, nebo to jsou obřadníci přežvykující literu, které nerozumějí, či kteří drží kánony v zubech (jak to říkal Paisij)?, či jsou to milovníci hlučného davu, zbraní, hesel a triumfu své ideologie? Uvěřili bychom tenkrát my tou nebezpečnou vírou v Krista, nebo bychom se spoléhali na vyvolenost svého národa a své církve a nacionalisticky bychom si v skrytu mysleli nebo hlasitě pokřikovali: já jsem žid a s námi je Bůh! Z historie víme, jak to s tou vyvoleností dopadlo a jaká katastrofa dopadla na židy.
To je aktuální přemýšlení. Zvláště v dnešní době, kdy místo hesla nacistického Německa: „Gott mit uns!“ zaznívá z východu neméně arogantní a zpupné: „S nami Boh!“ A když slyšíte Hitlerovy teze a požadavky, aniž by vám někdo řekl, že autorem je nějaký Adolf, jste si celkem jisti, že jde o zápis nějakého Putinova projevu.* * *
Proč židé, kteří měli od proroka Izaiáše zjevení, jak bude vypadat Mesiáš, nepřijali Krista? Izaiáš (53. kapitola, z níž cituje kněz při každé proskomidii) vykreslil tak podrobný a přesný obraz přicházejícího Mesiáše: muž bolesti. Zkrvavený, ztýraný, nevzhledný, od něhož jsme odvraceli tvář, ale nechopili jsme, že Bůh ho netrestá za jeho viny, ale že na sebe vzal náš trest. Jak to, že si v době Kristově, zvláště po Velkém pátku tak nepatrně málo židů vzpomnělo na tento prorocký text, když při tom z proroka Izaiáše četli židé pravidelně ve svých synagogách? Vysvětlení je prosté. Vyhlížení Mesiáše židé upřeli jinam. Měli jiné představy o tom, koho jim Bůh pošle. A dali přednost svým úchvatným představám a fantazírování, čímž se chytili do pasti svých vášní, které jim pak zavřely oči, aby neviděli pravdu. Očekávali Mesiáše politického. Vysvoboditele od římské okupace. Mocného Bojovníka, který za pomoci legií andělů nastolí světovládu židů. Jejich zrak byl zastřený politikou a nacionalismem. Vůči Božím skutkům a cestám i vůči zvěstování proroků o Boží lásce byli slepí.
To zní dosti současně, že? I dnes vidíme to samé u Rusů, Srbů adal. Nacionalismus vytlačuje pravdu a zakalil zrak mnohých pravoslavných. Židé kvůli tomu, že odpadli od pravdy do přeludů, přišli o svou zemi, svůj stát. Tak může dopadnout i dnes národ, který vymění pravdivou víru za politiku.
A tak i k nám dnes Bůh skrze proroky volá: „Vezměte si k srdci své cesty!“ (Ageus 1,5-7) „Vy jste však sešli z cesty, mnohé jste přivedli k tomu, že klopýtli o zákon ... jste v nevážnosti a ponížení u všeho lidu, za to, že nestřežíte mé cesty.“ (Malach 2,8-9) „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův.“ (Is 55,8)
* * *
Naše církev nám stále, rok co rok, staví před oči řadu svátků - jsou to živé památníky událostí, které pro nás Bůh připravil a jimiž chystal naši spásu. To všechno činí, abychom se do těchto událostí i my zapojili, abychom našli své místo v těch příbězích. A kromě toho, abychom protkali svůj život sledováním nitě těchto událostí, které jsou to jediné opravdu člověku potřebné (jak se praví v evangeliu o Marii a Martě, které se čte na některé bohorodičné svátky). Tím se Církev snaží odvrátit naši pozornost od světských marností, aby se náš duch nekazil plesnivou potravou světských vášní.
Dary, které dává Bůh člověku, jsou nade vše, co může dát člověku tento stvořený svět. Otáže se nás jednou, jak jsme je využili - příteli, jak ty ses sem dostal? Jak jsme využili dar Syna Božího. Získali jsme skrze jeho oběť odpuštění hříchů? Stali jsme Božími přáteli, kteří radostně a s láskou plní zákon Kristův? Jak jsme naložili s darem Ducha? Získali jsme posvěcení a osvícení? Jak jsme naložili s darem přesvaté Panny? Snažili jsme se napodobit vzor její čistoty, pokory a lásky, abychom mohli dosáhnout jejích přímluv? Nebo jsme se jen honili za pseudohodnotami tohoto světa, za svými vášněmi a sloužili jen svému egoismu? Doba sládnutí a zrání už je dávno za vrcholem. Nyní nám podzim ukazuje nástup doby hniloby.
Končíme dnes tam, kde jsme začali. Narozením Přesvaté Panny se dává do pohybu proces vykoupení člověka. Jenže zároveň se tím dalo do pohybu konečné zúčtování Hospodina s lidem Izraele. Každý rok si to připomínáme, ale nebereme zřetel na současné předobrazy událostí, které se už za horizontem neodvratně sunou k tomu, aby vzešly. Tímto svátkem, který je svědectvím naplnění mnohých proroctví a předobrazů, si máme připomenout, že i nám se blíží zúčtování. Běží poslední odpočet.

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.