1476


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.

Zobrazení příspěvku č. 1476: #

Administrátor --- 9. 9. 2026
K pohřbu R. Mladiće v Srbsku

Slovanskou pravoslavnou církev dnes Bůh svléká donaha

Aktualizováno

Obnažuje, kam jsme se dostali. Ukazuje naši hanbu. Zdá se, že základy slovanského pravoslaví se odvracejí od Krista, ale přiklánějí se k nacionalismu, politice a válce. Když i církev uděluje rozhřešení na vraždu a genocidu, pak je jasné, že nepřítelem křesťanství nejsou zednáři, ani temné síly, ale nacionalismus, který v církvi vytlačuje křesťanství.


Jsou opravdu současní Srbové tak hrdi na své velké vítězství nad neozbrojenými civilisty, muži a chlapci, ze Srebrenice?

 
Ruský patriarcha žehná vyvražďování sousedního národa, který prohlašuje za část svého národa a za své věřící. Srbský patriarcha s poctami pohřbívá osobu spojenou s masovou vraždou. Pohřbíval ho jako vojáka, nikoliv jako civilistu, a to v kontextu jeho oslavování jako národního hrdiny; v modlitbách jej církev jmenovala jako „Ratko generál“. Před zástupci církve mu řečníci i masy provolávali slávu. Byl srovnáván se sv. Lazarem. Nikdo z církve se proti tomu neohradil.

Jako místní pravoslavní jsme zde podporovali Srbsko, když probíhaly vzdušné útoky NATO na Bělehrad a děla se celá ta nespravedlnost. Chápeme, že ve válce se dějí hrozné věci - a to většinou z obou stran. Na krutost se odpovídá jinou krutostí, na vraždění, jiným vražděním. Avšak to neznamená glorifikovat a dávat za příklad ty, kteří je páchali.

Mladič nedokázal vyvrátit svou účast na 8.000 zavražděných ani na ostřelování Sarajeva. Snažil se ji obhájit či vysvětlit. Z jeho výroků vyplývá, že (zjednodušeně řečeno) svoje činy chápal jako pokračování středověké války proti Turkům, kterým se chtěl pomstít za to, co kdysi provedli Srbům. Ten člověk nepochopil z evangelia vůbec nic, a církev ho za to postavila na piedestal.


Bombardování Bělehradu letouny NATO
Chápu, že za masovou účastí na pohřbu Mladiče je pocit křivdy a vzdoru za to, co západ provedl Srbům. Pro frustrovaný a ponížený národ je tu příležitost dát najevo: vy jste nám bombardovali Bělehrad, tak tady máte alespoň malou facku za tuto urážku. Obávám se, že taková národní hrdost není projevem velikosti, ale spíše malosti, ukřivděnosti a hlavně nedostatkem pokání za to, co sami Srbové v oné válce spáchali.

Vzpomeňme si na Jeho svatost patriarchu Pavleho, osobu svatou, který stále vyzýval k pokání - a to obě strany!

Ano, západ morálně selhal. Pokud je nějaká země dlouho bombardována, v případě Jugoslávie v roce 1999 to bylo celých 78 dní, převládne v ní nechuť k těm, co bombardují. Útok byl přitom nařízen na základě sporných důkazů o masakrech kosovských Albánců. Připomeňme si, že letecké údery byly prováděné ze strany NATO - bez mandátu OSN. Stály za tím zřejmě ekonomické zájmy a sporná morální úroveň některých amerických představitelů a magnátů (mj. prezidenta Clintona a M. Albrightové). Je jasné, že tito lumpové nebudou nikdy souzeni za to, že učinili z obyvatel Bělehradu „povolené cíle“.
»Srbskému rozčarování lze do jisté míry porozumět. Zatímco Mladić byl odsouzen, chorvatští generálové Ante Gotovina a Mladen Markać byli v odvolacím procesu osvobozeni, ač původně dostali 24 a 18 let. Gotovina přitom vedl na konci války v roce 1995 operaci Bouře, při níž chorvatské jednotky dobyly neuznanou Republiku Srbská Krajina, což bylo doprovázeno etnickými čistkami, v rámci nichž byly vyhnány desetitisíce Srbů. Zproštěn obvinění byl pro nedostatek důkazů i bývalý velitel Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) a premiér Kosova Ramuš Haradinaj. Jeho zástupce přitom soud poslal na šest let do vězení za podíl na mučení. Srbové mají i oprávněné výhrady k jednostrannému uznání Kosova, které bylo v rozporu s mezinárodním právem. Výsledkem je, že srbskou politiku definovali lidé spojení s ultranacionalistou Vojislavem Šešeljem, který byl ještě radikálnější než Milošević. Současný srbský prezident Aleksandar Vučić i jeho předchůdce Tomislav Nikolić byli členy jím vedené Srbské radikální strany. Nic z toho však neomlouvá adoraci Mladiče, která je urážkou všech obětí masakru ve Srebrenici. Znovu - byl to řezník.« (Z článku na Novinky.cz)


Obyvatel Bělehradu.
Pro NATO legitimní cíl.
Srbům byla hned od začátku konfliktu přisouzena role darebáka a jen ojedinělé hlasy se občas pozdvihly s námitkou, že je to nespravedlivé.
V roce 1995, v době, kdy se odehrála srebrenická tragédie, bylo chorvatskými silami za aktivní pomoci Clintonovy administrativy z chorvatské Krajiny vypuzeno 250.000 etnických Srbů. Odhaduje se, že během této akce, nazvané „Operation Storm" (Operace Bouře), mohlo být chorvatskými jednotkami povražděno víc srbských civilistů než bosenských muslimských civilistů v Srebrenici, zlikvidovaných Srby. Zabity byly téměř čtyři stovky žen a dětí. Celková bilance etnické čistky v Krajině stála životy více než tisíce nevinných civilistů. (Zdroj: www.zmag.org Herman E, S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party)

Během tří let předcházejícím srebrenické tragédii bylo zabito přibližně tisíc srbských civilistů. Jak ve svém svědectví uvedl velitel při OSN, generál Philippe Morillon, byl útok na Srebrenici přímou reakcí na masakry srbských civilistů. Jenže to jen svědčí o složitosti situace, ale nemůže se tím ospravedlnit genocidní likvidace lidu nepřítele. Ani argument, že to všechno byli vojáci (což je nesmysl) neobstojí. Kdyby se Mladič zachoval jako voják, tak by je vzal do zajetí či je někde internoval. Ani se o hledání jiného řešení, než vyhladit, nepokoušel.
Oslavování tohoto vojáka (a masového vraha) jako „národního hrdiny“ je v tomto kontextu snad trochu pochopitelné, byť je to stále projevem morální i duchovní slabosti.

Něco jiného je však způsob, jak se v této situaci zachovala církev - jako morální a duchovní vůdce národa by měla stát za morálními hodnotami a za evangeliem, a v tom obludně selhala. Žádná výzva k pokání. Účast nejvyššího církevního představitele na pohřbu člověka, spojeného tak či onak s genocidou a s vyhlazováním lidských bytostí po tisících (což nemá nic společného s obranou národa), je prostě neomluvitelná. Ujme-li se zádušního obřadu a pohřbu sám patriarcha, lze v tom spatřovat skutečnou církevní glorifikaci militantního nacionalismu, resp. nacismu. Kdo bude takovému duchovenstvu věřit cokoliv, co bude hlásat z evangelia?

Víme, že srbské církvi ubývají lidé, vlastně vymírá stejně jako vymírá srbský národ. Nacionalismus bývá těsně spjatý s populismem. Možná se chtěl patriarcha zalíbit ukřivděným Srbům nebo mládeži, která ve svém nerozumu oslavuje Mladiče, i když tuto válku ani nezažila. Mládeži připadá „hrdina od Srebrenice“ zajímavý prostě proto, že jim stav národa i církve nenabízí hodnoty, k nimž by se mohla přihlásit a adorovat je. Pokud se však církev rozhodla zalíbit se lidem tímto způsobem, pak je už nevede ke Kristu a do jeho Království, které není z tohoto světa, ale táhne je jen ke svému spolku či organizaci, činí z nich své přívržence, členy nebo stoupence. (Kam se však poděla církev jako Tělo Kristovo?)

Možná je za postojem patriarchátu jeho propojení s Ruskem. Říká se, že srbská církev je vlastně jen expoziturou Moskvy. Naléhavější je však otázka budoucnosti zmenšujícího se srbského národa i jeho církve, když se k veškeré své bídě spojují se zahnívajícím Ruskem.

Jak by se na to, co dnes činí srbská církev, asi díval patriarcha Pavle?

P.S.

O srbském národním hrdinovi
Pod Mladičovým velením síly samozvané Republiky Srbské v roce 1998 obsadily Srebrenici a Žepu, odkud bylo vyhnáno 40 000 Bosňáků a dalších více než 8000 jich bylo zavražděno. Označení bosenský řezník není nadnesené, byť je otázkou, co všechno byla Mladičova vlastní iniciativa a kdy „jen“ plnil rozkazy politického vůdce Radovana Karadžiče. Žádné pochybnosti o jeho vině ale být nemohou. (Z Novinky.cz)

Kořeny tragédie však spočívají v tom, že lví podíl západního společenství, především Spojených států, na násilné demontáži jugoslávské federace s účelem „privatizace Balkánu" zůstává dosud nepojmenován a nepotrestán. Avšak historie má sloní paměť. (Britské listy 16.3.2007)

Z hlediska duchovní nadpozemské spravedlnosti nic nezůstane bez následků a bez trestu. Svévole USA byla brzy potrestána jedenáctým zářím a následným zásadním propadem amerického vlivu ve světě, pro který přestaly být Spojené státy americké autoritou či příkladem. Usáma tedy dosáhl toho, co si přál, a kromě toho se vynořila opravdová konkurence Americe v podobě Číny. Vypadá to, že Amerika už nikdy nebude tím, čím bývala.










Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz