Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 1463: #
Administrátor
--- 8. 4. 2026
Slova Ježíšova na začátku Velkého týdne
O událostech Strastného pašijového týdne, Svaté a Velké pondělí
V tento den se vzpomínají události „Prokletí fíkovníku“, „O moci učit“, podobenství o dvou synech, podobenství o zlých vinařích a Kristova svědectví o jeho příchodu a o znameních konce věku.
Při jitřní Velkého pondělí se čte Evangelium podle Matouše, 21. kapitola, verše 18-43. O prokletí fíkovníku. Začíná slovy: „Ráno pak, když se Pán vracel do města, pocítil hlad. A uviděl u cesty jeden fíkovník, přistoupil k němu, a nic na něm nenalezl, než jen listí, i praví mu: ‚Ať se již nikdy více z tebe neurodí plod na věky.' A fíkovník ihned uschl.“
Je třeba říci, že v tomto ročním období, na jaře, fíkovník ani kvést nemá. Dozrání fíkovníku nastává značně později, a takové Kristovo počínání se může zdát jako nesmyslné, ale tak tomu zdaleka není. Fíkovník je vedle vinné ratolesti jedním z obrazů židovského národa v starozákonní církvi, od níž Hospodin očekával zralé plody na tomto stromě, o který pečovali patriarchové a proroci. Ale židovský národ se v době, kdy jej navštívil Syn Boží, ukázal být naprosto nepřipraveným na setkání s Ním.
A právě tato událost se odehrává o Velkém pondělí: fíkovník ihned uschl. Když to učedníci uviděli, divili se a říkali: „Jak to, že ten fíkovník ihned uschl?" Možná je udivil i samotný ten zázrak, i samotný ten Kristův požadavek, aby fíkovník vydal fíky v době, kdy tam ani být neměly. Hospodin jim však řekl v odpověď: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, nejenže učiníte to, co se stalo s fíkovníkem, ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zvedni se a vrhni se do moře', stane se to. A všechno, o co byste poprosili v modlitbě s vírou, dostanete." Pokud se obracíme k Bohu s modlitbou a s hlubokou vírou, pak nám Hospodin neodepře svá požehnání.Existuje výklad události s fíkovníkem, který v ní spatřuje předznamenání Kristova vítězství nad ďáblem. Fíkovník byl dle staré židovské tradice strom obývaný démony (Adam s Evou prý zhřešili pod fíkovníkem, pojedli zakázané ovoce - fík, a když pak spatřili, že jsou nazí, přioděli se listím fíkovníku (proto jim Hospodin tento pochybný oděv bere a nahrazuje jej koženým).
Tragédie židovského národa je tragédií židovského národa v masách, ale ve svém ostatku (zbytku) si tento národ zachoval věrnost jak Bohu, tak Kristu. Věrným ostatkem Božím v dnech pozemského života Kristova byla Panna Maria, byl to spravedlivý Josef, snoubenec Panny Marie, byl to Simeon - Bohoprijemce, byla to prorokyně Anna, byli to apoštolové z počtu dvanácti, byli to apoštolové z počtu sedmdesáti, byly to ženy Myronosice, tedy ten věrný ostatek židovského národa, který přijal Krista, a v momentě jeho Nanebevstoupení tvořilo jeho obec asi 150 (budoucích) křesťanů, od 120 do 150.
Když Kristus pocítil hlad a hledal na fíkovníku ovoce, věděl, že není čas fíků, ale v duchu přikazoval tomu stromu, aby mu vydal plod. Ve dnech blížící se smrti Kristově na kříži, však ďábel získával takovou troufalost a sílu, že přikázal svým démonům ve fíkovníku, aby se vzepřeli Kristovu příkazu. Proto strom nedal ovoce ani na příkaz svého Stvořitele. Byl to výsměch ďábla Stvořiteli světa. Byl to obraz toho, co se ďábel chystal učinit s tímto světem, kdyby Kristus neuspěl. Satan byl připraven po neúspěšném dílu spásy zmocnit se tohoto světa a učinit z něj bezplodé peklo. (K tomu směřoval svět pádu Adamově i před potopou a k tomu směřuje i dnes, když lidé opět masově odpadají od Božích zákonů; jedině druhý příchod Kristův to může zastavit.) Kristus však svým duchem vyhnal démony ze stromu (stejně jako mnohé jiné zázraky to konal beze slov, jen silou svého ducha). Onen fíkovníkový strom, který se v tu chvíli stal jakýmsi kouskem pekla, které ďábel zamýšlí pro celý svět, tím byl zlikvidován - uschl. Slova Kristova: Ať už nic nikdy neurodíš navěky!, čili ať z tebe nikdo nic nepojí nikdy, zastavují příchod plnosti ďáblovy moci na svět.
Vidíme zde obraz Kristova potření prarodičovského hříchu Adama a Evy. Odstranění toho, co kdysi způsobil fíkovník v ráji. Cítíme, že zabitím tohoto fíkového stromu je odstavena moc prvního fíkovníku a zrušena síla prokletí, které jeho plod uvrhnul na lidstvo. A kromě toho vidíme z této události, co učiní Bůh s tím, co se vzepře vůli Stvořitele. Zničí to. Protože to, co není dobro, může už být jen zlo.
* * *
Dále čteme 23. verš. „A když přišel do chrámu a učil, tedy v toto stejné Velké pondělí, přistoupili k němu velekněží, starší lidu, a řekli: ‚Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal takovou moc?'" Přestože se ve svém srdci již rozhodli zabít Ježíše, a dokonce i Lazara, kterého vzkřísil, jakoby se ještě chovají neutrálně, kladou mu otázky a očekávají nějaké odpovědi. Takže se ptají na princip moci: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal takovou moc?" Možná, že jejich otázka má i skrytý rozměr: "Jakým právem to děláš? Jak se opovažuješ nás překonávat? Kdo ti dal takové právo, abys místo nás vedl lid?"
Tato otázka zůstává aktuální i v naší době. Jakou mocí církev působí v tomto světě? Kdo dal moc křesťanským kněžím odpouštět hříchy nebo hříchy neodpouštět, ukládat pokání (epitimie) a od nich osvobozovat?" Kdo dal k tomu Církvi a jejímu duchovenstvu právo?
Podobné otázky kladou Kristu, a Ježíš jim řekl v odpověď: „Zeptám se i já vás na jednu věc. Jestliže mi na ni odpovíte, i já vám řeknu, jakou mocí to činím. Křest Janův odkud byl? Z nebe, nebo z lidí? Oni pak uvažovali mezi sebou: ‚Řekneme-li z nebe, řekne nám: Pročpak jste mu tedy neuvěřili? A řekneme-li z lidí, bojíme se lidu, neboť všichni považovali Jana za proroka.' A odpověděli Ježíšovi: ‚Nevíme.' Řekl jim i on: ‚Ani já vám neřeknu, jakou mocí toto činím.'“ (Jinými slovy jim odvětil: S pokrytci se o své moci od Otce bavit nebudu.)
Kristova moc pramení jak od Boha Otce, tak od samotné Kristovy hypostaze jako Boha a člověka, který ve svém boholidství spojuje nebeské, pozemské, božské, lidské. A moc církve je to, co jí daroval Kristus. (Krátce shrnuto: Mluví se o církvi jako boholidském organismu, o synergii nebe a země, a o moci klíčů - svazovat a rozvazovat hříchy, dané Petrovi a ostatním apoštolům.)
Pán jim tedy řekl v odpověď: Dva syny měl Otec a poslal je pracovat na vinici. Jeden řekl: "Nechci," ale nakonec šel. Druhý řekl: "Jdu, Pane," avšak nešel. (Mat 21,28-29) Který z těch dvou vykonal vůli otcovu? Říkají mu: "Ten první." Ježíš jim praví: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Království Božího." Neboť k vám přišel Jan cestou spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili, ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy pak, i když jste to viděli, nečinili jste poté pokání, abyste mu uvěřili.Co znamená slovo "předcházejí vás"? Nejdřív půjdou oni a až po nich vy? Nikoliv. Biblická řeč v tomto případě znamená: Oni vejdou, a pak se dveře zavřou. Vy zůstaneme venku.
Smysl tohoto podobenství je velmi hluboký. Mluví o pohanském světě, který původně řekl „nechci", ale pak začne hledat Boha, a o židovském národě, který řekl „jdu", ale slib nenaplnil. (Srovnejme tu situaci s dnešními ateisty, kteří mohou změnit „ne" na „ano", a varujme ty, kdo křičí „Hosanna", aby za pár dní křičeli „Ukřižuj ho".)
A tato slova, která pronáší Kristus: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Království Božího", ta naplňují nadějí srdce každého hříšníka. A proč jdou první? Celníci byli zloději a kolaboranti, kteří vybírali daně pro okupanty, nevěstky byly prostitutky, a proto obě skupiny neměly iluze samy o sobě, všichni, kteří do těchto dvou skupin patřili, věděli, že jsou hříšníci.
Jenže Kristus přišel spasit hříšné, ne spravedlivé. Jinak řečeno přišel spasit ty, kteří o svých hříších vědí, ale nemůže spasit ty, kteří o svých hříších nechtějí vědět a cítí se být spravedlivými a zasloužilými před Bohem. Jak má lékař lečit toho, kdo si nepřipouští, že by byl nemocný?
* * *
Dále Kristus předkládá jiné podobenství o Velkém pondělí: „Byl jeden hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis, postavil věž a pronajal ji vinařům a odcestoval." Hospodář je Bůh, který stvořil nebe i zemi, který vysadil svou vinici. (Vinná réva je symbolem Izraele. Plot jsou přikázání, lis je Božské zjevení, věž jsou proroci. Hospodář odcestoval čili ztratil se z dohledu, není vidět.) Když se pak přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, tedy ke kněžím starozákonní církve, aby převzali plody. Vinaři služebníky zbili, zabili a ukamenovali - tak nakládali židé s proroky. Poslal další, významnější proroky, a dopadli stejně. Nakonec, tedy když nastala plnost času, poslal k nim svého Syna, tedy Pána našeho Ježíše Krista, řka: ‚Budou mít v úctě Syna mého.' Ale vinaři, když uviděli Syna, řekli si mezi sebou: ‚Tohle je dědic, pojďme, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví.' A chopivše se ho, vyvedli ho ven z vinice a zabili." (Vinice totiž zde představuje Jeruzalém, za jehož hradbami Krista zabíjejí.) Co udělá hospodář? Zlé vinaře zahubí a vinici pronajme jiným - věřícím z pohanů. Ježíš jim praví: „Cožpak jste nikdy nečetli v Písmu: Kámen, který stavitelé zavrhli (stavitelé jsou Židé), ten se stal hlavou úhelnou (základem církve), od Hospodina se to stalo a je to divuhodné v očích našich. Proto vám pravím, že vám bude odňato království Boží a bude dáno národu, který ponese jeho plody, tedy novému Izraeli, ne podle těla, ale podle ducha."
* * *
Následuje pasáž o evangeliu na liturgii předem posvěcených darů o příchodu Syna člověka (Matouš 24,3-35).
„Když pak seděl na hoře Olivetské, přistoupili k němu učedníci o samotě a zeptali se: ‚Pověz nám, kdy to bude a jaké bude znamení tvého příchodu a konce věku?'"
Ježíš je varoval: „Hleďte, aby vás někdo nesvedl, neboť mnozí přijdou pod mým jménem a budou říkat ‚Já jsem Kristus' a mnohé svedou." Přestože tato otázka o skonání věku vzrušuje mnohé, hrozí zde nebezpečí podlehnout bláznění všelijakých lžiproroků, lžikristů, sektářů a ocitnout se pod jejich vlivem. A zde je řečeno, že mnohé svedou tito lžiproroci, lžikristové, falešný náboženský systém. V posledních časech jich bude dostatečně mnoho.
„Uslyšíte o válkách a zvěsti o válkách." Války jsou události, zvěsti jsou politické rozbory a komentáře či diskuse v médiích. „Hleďte, abyste se nestrachovali, neboť to vše se musí stát, ale to ještě není konec."
„Neboť to všechno se musí stát, ale to ještě není konec, neboť povstane národ proti národu a království proti království." To znamená, lokální konflikty přerostou ve světové, a budou hladomory jako výsledek válečných otřesů ve světovém měřítku, hlad, mory, epidemie a zemětřesení po místech. To znamená, že bude způsobena nějaká škoda ekologii naší planety a Země se bude otřásat. Podle seismologů posledních sto let prudce narůstá počet otřesů zemské kůry (většina z tohoto nárůstu se odehrává v oblasti malé amplitudy, takže to lze registrovat jen přístroji, ale to nic nemění na skutečnosti, že země se chvěje a otřásá čím dále tím více. Z toho všeho se zroutí ekonomika i sociální systém.
„To vše je začátek bolestí," možná se mají na mysli nemoci, které vznikají v důsledku toho, že lidé budou používat jaderné zbraně, nemoci z ozáření a neduhy spojené s těmito zbraněmi.
„Tehdy vás budou vydávat na mučení a zabíjet vás a budete nenáviděni všemi národy pro mé jméno." To znamená, že vztah ke křesťanům se v poslední době změní a budou je pronásledovat a prohlašovat za zlo či za škůdce lidstva. A tehdy se mnozí z křesťanů pohorší a budou se navzájem zrazovat, nenávidět jeden druhého. Nejdříve se bude nepřátelství vylévat jen na křesťany, po uplynutí času ho lidé obrátí jeden na druhého.
A mnozí lžiproroci povstanou a svedou mnohé. Lžiproroci - to nejsou jen náboženští falešní proroci, ale i politici, kteří nám slibují něco do budoucna, ale všechno se to ukazuje jako lži. Patří sem i falešní vědci, kteří používají své fragmentální poznání přírody, aby sváděli lid z cesty hledání Boha. Patří sem ti, kteří slibují nereálné vědecko-technické výdobytky - fantastické prodloužení doby života, osídlovaní jiných planet, život v pohodlí a bez práce apod. Patří sem technokrati a byznysmeni, kteří pod krásnými reklamami na sofistikované vynálezy, které prý mají zlepšit život, vedou člověka do otroctví. Ti všichni "prorokují" falešné vize budoucnosti lidstva a učí a vedou lidstvo do zajetí a do neštěstí.
A z důvodu rozmnožení nepravosti, přičemž válka a nepřátelství jednoho člověka k druhému - to je vždy nepravost, u mnohých ochladne láska. Kdo však vytrvá do konce, bude spasen; to znamená, že zachrání se jen ten, kdo dokáže duchovně přežít všechny tyto složité okolnosti bez ztráty víry a důvěry v Boha. Tedy ten, kdo se duchovně připravil a nenechá se zlomit duchovně.
A dále velmi důležitá znamení Kristova příchodu. A toto evangelium království bude kázáno po celém světě, na svědectví všem národům, a tehdy přijde konec. To neznamená, že všude budou věřící, nebo že ve všech národech bude působit pravoslavná církev (jak to vykládají někteří). To znamená, před samotným koncem bude kázání evangelia naprosto otevřené. Nyní slyšíme kázání evangelia na YouTube, v televizi, v náboženských knihách. A poslední výzva, závěrečná evangelizace, v současností obešla celý svět a obsáhne celou planetu. A tehdy přijde konec. (Dnes díky YouTube a technologiím evangelizace zasáhne každého jako poslední šance. Bůh používá všechny prostředky, aby dal každému ještě poslední možnost se zachránit z potápějícího se korábu tohoto světa.) To znamená: touto poslední výzvou chce Hospodin nenechat lidi bez naděje na spasení, proto je jim poskytována tato jakoby poslední šance a uskutečňuje se poslední evangelizace celého světa.
O „ohavnosti zpustošení" na svatém místě. Interpretace: 1.) buď se jedná o obnovu chrámu v Jeruzalémě a antikrist v něm usedne na trůn a nechá se prohlásit za Boha. 2.) Zlatoústý však mluví poněkud jinak. Říká: ne, židovský chrám nebude obnoven. Podle sv. Jana Zlatoústého se hlavní duchovní pád, resp. odpadlictví od Boha uskuteční v křesťanských chrámech, neboť svaté místo už není u židů, ale u křesťanů. Do křesťanské církve vstoupí Antikrist a bude odtud řídit svět.
Jde o to, že v křesťanském chrámu, v křesťanské církvi se v planetárním měřítku projeví naprosté odpadlictví, když křesťané odstoupí od čistoty víry. Antikrist bude nastolován právě v našem křesťanském společenství. A víme, že mnozí budou svedení (prostřednictvím církevních pastýrů) k odpadnutí. Svědeni - to znamená oklamáni, čili bude jim zastřena pravda, uvěří lži. Kolik je už dnes biskupů, o nichž se veřejně ví, že jsou to oligarchové, kteří ze svého církevního postu vytěžili obrovské bohatství a evangelijní chudobu pokrytecky hlásají věřícím, ale ne sobě? Kolik nemravnosti (homosexuality) je mezi těmito pastýři? Kolik vládychtivosti a neukojitelné žízni po světské moci? A vadí to věřícím? Z toho je vidět, že většina z nich je už nyní slepá, oklamaná a jde ne za zbožností, čistotou a za Kristem, ale za pompou, zlatými chrámy a pohádkami o zbožnosti. Jak prohlédnout tento klam? Bůh by po nás nežádal nic, co by nebylo v možnostech každého prostého věřícího. Není poteba žádného teologického vzdělání, aby každý věděl, že církev nemůže hlásat válku a zabíjení.
Lze předpokládat, že jedno vysvětlení doplňuje druhé. Tedy, když uvidíte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, stojící na svatém místě, může to být Jerusalemský chrám, který se obnoví, dokonce obnoví Judeu, ale proč by se stal svatým místem? Zlatoústý má zřejmě více pravdu, že svaté místo jsou křesťanské chrámy. Zdá se nepopíratelné, že ohavnost zpustošení se projeví v křesťanských chrámech.
Stačí tedy hledět na věci kolem sebe prismatem Evangelia a Božích přikázání; obojí je každý křesťan povinen znát (pokud není lhostejný, vlažný nebo se nenechal od zvěsti evangelia oddělit hradbou nesrozumitelné řeči, která se krásně rozléhá v našich velechrámech). Např. nemůže být pravým biskupem ten, kdo žehná a podporuje válku, útočení, zabíjení, krveprolití nevinných lidí. Přikázání: Nezabiješ. Přikázání: Miluj bližního svého. Stačí taková prostá moudrost - a hned vidíme, kolik biskupů není biskupy, ale služebníky antikrista a odvádějí své stádo pryč od církve i od Krista do záhuby. Dále je potřeba ještě druhá věc - být křesťanem, který je upevněn v pravém duchovním životě.
Biskupové (ti, o nichž byla výše řeč) nejsou ten hlavní problém církve. Problémem, který už volá do nebe, je, kolik našich věřících ve světě už dávno odpadlo od křesťanství, když této antikristovské proklamaci nadšeně tleskají.
Tedy, „když uvidíte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, stojící na svatém místě, - kdo čte, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judeji, ať utíkají do hor, a kdo je na střeše, ať nesestupuje vzít si něco ze svého domu." Výzva „ať utíkají do hor" znamená, že je nutné v té době pozdvihovat své vědomí a svého ducha buď skrze samovzdělávání, nebo skrze osvěcování mysli Písmem svatým, spojené s neustálou modlitbou. Ať už nevěnují pozornost čemukoliv pozemskému, svému majetku apod. Tehdy v nastalém zmatku a chaosu všemožných idejí, v burájecí bouři ducha bezbožnosti obstojí pouze ti, kteří se před tím upevnili v duchovním životě, získali zkušenost s modlitbou, ustanovili v sobě duchovní křesťanské čili svatootcovské uvažování. Pouze takto předem upevnění věřící budou schopni prohlédnout přicházející klam a udržet pravou víru. Nikomu nepomůže žádná ideologie ani nacionalismus ani víra ve "svatou Rus" - prostě nic pocházející z toho světa a z pokažené lidské mysli. To všechno jsou jen zdroje dalších klamů. Zachránit může jen pevná láska ke Kristu.
Pak ti, „kdo jsou v Judeji, ať utíkají do hor, a kdo je na střeše, ať nesestupuje vzít si něco ze svého domu, a kdo je na poli, ať se nevrací vzít si své šaty." V Písmu se také říká, že „dva budou na poli, jeden bude vzat a druhý zanechán." Co to znamená? Záleží na vnitřním stavu člověka. Tělesně mohou lidé sdílet domácnost, práci, volný čas. Avšak církev spojuje nikoliv tělesné společenství, ale duchovní. Sdílení stejné víry, společná služba Bohu plněním přikázání, čistým životem a milováním Boha. To budou mít společného ti, co budou zachráněni. A to je bude oddělovat od těch, co zde budou ponecháni.
„Běda však těm, které budou v ty dny těhotné a které budou kojit! Modlete se, aby se váš útěk nestal v zimě nebo v sobotu," kdy setrváváme v absolutním pokoji a uvolnili jsme se, nejsme připraveni na nic obtížného, a najednou nečekaně začínají pohromy a nutnost vše zde zanechat. Neboť „tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dodnes, a už nikdy pak nebude. A kdyby ty dny nebyly zkráceny, nebyl by zachráněn žádný člověk (žádné tělo), ale pro vyvolené budou ty dny zkráceny." Sám Kristus prosil Otce, aby byly ty dny zkráceny (tj. dny posledních pokušení, doba Antikrista), protože jinak by nikdo nepřežil.Jenže, kdo nevyužil tyto dny před příchodem bouře k vyspravení a upevnění svého domu, tj. k modlitbě a k pokání a k prohloubení lásky k principům církevního života, čili např. k bohoslužbám (resp. k tomu, co v nich žije za obřadovou formou), zjistí, že až to přijde, bude pozdě. Už nebude možnost se chystat. Pro ty, kteří ještě nevstoupili, se brána uzavře.
„Tehdy, řekne-li vám někdo: hle, zde je Kristus nebo tam, nevěřte, myslí se tím lžikristové, těch se objeví mnoho, neboť povstanou falešní kristové a lžiproroci a budou činit veliká znamení a zázraky, že by svedli, je-li to možné, i vyvolené." Největším mágem bude Antikrist, on bude mrtvé křísit, jakoby oheň snášet z nebe na zem, a tak dále.Propadnou všichni ti, kteří zakládají svou víru na zázracích, na myrotočivých ikonách, na nebeském jeruzalemském ohni, na obracejícím se proudu Jordánu atd. To všechno jsou příliš mělké základy, než aby udržely dům, když se na něj oboří vítr. Zázraky - to jsou ty základy na písku, které neudrží dům před náporem vod. Přečtěte si o tom. (Mat 7,24-28)
Proto ti, kteří se honí za zázraky, budou polapeni. „Hle, řekl jsem vám to předem, tedy řeknou-li vám: hle, je na poušti (to znamená Kristus je tam na poušti), nevycházejte; hle, je v tajných místnostech, nevěřte." To znamená, příchod Krista nebude příchodem v nějakém utajeném podzemí, ani v konspiraci, ale bude mít globální charakter, neboť „jako blesk vychází od východu a je vidět až na západ, takový bude příchod Syna člověka," to znamená, že všichni uvidí jeho příchod.Zdá se být nepochybné, že ti, kteří dnes odklánějí zbožnost věřících k různým konspiračním teoriím, které jsou tak vzrušující a přitažlivé (více než "obyčejná suchá" zbožnost), budou konspirovat i o příchodu Kristově. Tento verš v Písmu je vlastně varováním před všemi konspiračními teoriemi, neboť tím vším jsou lidé odváděni od Krista do temnoty světského ducha.
Neboť „kde bude tělo (myslí se: mrtvola), tam se slétnou orli." Svatí otcové říkají, že mrtvolou je míněn Kristus, když umírá, a u něj slétnou orli; On svou smrtí on smrt přemohl, a jako orli se apoštolové rozletěli po celém světě, hlásajíce Kristovo vzkříšení.
„A hned po soužení těch dnů slunce se zatmí a měsíc nedá své světlo." Slunce - to je novozákonní zjevení, měsíc - to je starozákonní zjevení, to všechno pohasne, to znamená ztratí hodnotu nejen v očích sekularizovaných lidí, ale dokonce i v očích zesvětštělých křesťanů! To znamená nejen, že se ve světě rozvine militantní odmítání Bible jako zdroje poznání či morálky, nýbrž i to, že mezi křesťany zavládne kritický postoj k Bibli. Samotní věřící si začnou vybírat, co se jim na Písmu svatém líbí a co jim vyhovuje (tj. co se nestaví proti jejich vášním či sebevědomému pokaženému rozumu), a co jim nevyhovuje prohlásí za "zbožný výmysl", chybu v přepisu či pokaženou tradici apod. Především v Církvi pohasne úcta k Písmu - čili k inspiraci Duchem Svatým. Kolik současných teologů zná Písmo téměř nazpaměť a všechny jemnosti v něm, ale nevěří na Kristovo Vzkříšení! Kolik církevních pastýřů se dnes ohnání Kristovými přikázáními lásky a Desaterem, ale schvalují či žehnají vraždění lidí a souvěrců sousedního národa. Kvůli pozemské moci, bohatství, světskému vlivu či nacionalismu odkopli Bibli. Jaká je to úcta k Písmu? Žádná. Jaké světlo svítí těmto pseudopastýřům? Jen světlo lucifera.V Rusku byl tento úpadek znatelný již před více než sto lety, kdy si sv. Ignatij Brjančaninov stěžoval na ruské teologické školy, všechny ty dizertace, doktoráty! Ale víra tam schází. „Jaké světlo můžeme očekávat od této tmy?" tázal se svatý otec Ignatij už tenkrát. Není divu, že to s ruskou církvi dopadlo tak, jak to nyní vidíme.
„Hvězdy spadnou z nebe." Hvězdy - to jsou biskupové, kteří se posypou z nebe do různých bludů, protože biskupové jsou ti, kteří obracejí lidi k Bohu, a o těch, kteří obracejí lidi k Bohu, je řečeno: oni budou zářit na nebi na věky navždy. Jenže biskupové, kteří přestanou obracet lidi k Bohu, a dokonce je možná i odvracejí, ti se posypou jako padající hvězdy. To je výklad Efréma Syrského.Jenže nejde jen o chyby některých biskupů, ale též o neutěšenou situaci z druhé strany. Poblázněný církevní dav, poháněný dnes všelijakými pochybnými proroctvími všelijakých starců či popichovaný různými rozkolníky, slídí za biskupy, zda jsou dosti zbožní (kritérium zbožnosti si ovšem stanoví každý slídil sám), jestli některý z nich neporušuje posvátné kánony, a není tedy už odpadlým od víry. Jenže teologicky nevzdělaný člověk (a dokonce i většina běžně teologicky vzdělaných duchovních) nemůže do hloubky rozumět kanonické problematice, neboť umění vykládat posvátné kánony patří k nejobtížnějším teologickým dispciplínám a kánony nelze vykládat způsobem: co je psáno, to je dáno. Nerozumný dav se tak kvůli své vlastní nepokoře stává svedeným různými nedovzdělanými vykladateli, rozkolnými nepřáteli jednoty církve či samozvanými duchovními vůdci nebo - a to nejčastěji - zkušenými a obratnými manipulátory na nejvyšších církevních pozicích. Ti pak dokážou poštvat davy věřících, proti komu chtějí, a zároveň tím odvádějí pozornost od svých vlastních kanonických pádů. (Tak se dělá v některých národech církevní politika.)
A „mocnosti nebeské se zachvějí," to znamená, všechno se dá do pohybu; zhroutí se zde vše, co bylo ustanoveno shůry. O Božích přikázáních už lidé nebudou chtít ani slyšet. Vypukne zločinnost a vyvrátí trůny mocných.
Ve skutečnosti tím výše zmíněným odpadnutím od víry se rozhodně nemyslí nějaké kanonické spory o jurisdikci nad tou či onou oblastí, ani takové věci, jako je kalendář či účast na modlitebním setkání s jinoslavnými. To jsou všechno detaily proti tomu, o čem se výše hovoří, čili o výměně víry za svět, Boha za beliála, Krista za antikrista, o popření základních pravd víry, o základní křesťanské morálce - např. desateru Božích přikázání, o zavržení mravní čistoty. Na to ať se zaměří ti, kteří chtějí stát na stráži zachovávání pravoslaví.
„Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi," znamení Syna člověka na nebi - to je kříž, a tehdy „budou naříkat všechna pokolení země a uvidí Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou," to znamená, že už začíná Kristův příchod, a „pošle své anděly s hlučnou polnicí a shromáždí své vyvolené od čtyř větrů, od jednoho konce nebes k druhému. Od fíkovníku si vezměte poučení: když jeho větve začínají být měkké a vyhánějí listy, víte, že léto je blízko, to znamená, až se toto všechno bude dít, vězte, že svět se již blíží ke svému konci. Tak tedy, až uvidíte toto všechno, vězte, že je to blízko, u dveří." Budou zde však takoví, kteří to budou chtít vidět? Kteří budou způsobilí to vidět? Zdali najde Syn člověka víru na zemi?
„Amen, pravím vám, nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane." Toto pokolení - to jsou lidé žijící v druhém světě. První svět - to je svět, který zahynul ve vodách potopy. Druhý svět - to je svět, ve kterém žijeme my, existuje už značnou dobu, je uchováván pro oheň.Třetí svět - to je Boží království. To je svět, do kterého už nevstoupí žádné zlo. Křesťané se vždy těšili a očekávali blízký příchod Kristův a ukončení druhého světa, s nímž cloumá zlo. Apoštol dokonce musel mírnit toto horlivé očekávání prvních křesťanů a vysvětloval jim, že konci tohoto světa budou předcházet jisté události. To však nemá vliv na touhu po druhém příchodu milovaného Kristu, na touhu, kterou má křesťanství ve své DNA. Proto to neustálé volání: Přijď, Pane Ježíši!
„Nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou." To znamená, tato slova, která Kristus pronáší o Velkém pondělí, mají stejný význam jako stvoření nebe a země, protože mluví o tom, jak Bůh bude tvořit nové nebe, novou zemi, neboť konec tohoto světa znamená začátek světa jiného.
Křesťan nemá důvod lpět na tomto světě, který ve zlu leží (1 Jn 5,19). Tento svět, ve které žijeme, je potápějící se titanik. Na palubě se ještě tančí a hraje hudba. Jeho dny jsou však sečteny. Když onen proslulý Titanik před stoletím šel pod vodu, všichni se pokoušeli se zachránit a kdo mohl, nasedal do záchranných člunů. Nikdo se nedržel té zničené lodi, kvůli tomu, že by se mu zdála příliš krásná a že by jí příliš litoval. Každý rozumný volí život. Podobně i křesťané vždy volili život a nelitovali zničeného světa a ničeho, co je v něm. Našimi záchrannými čluny jsou chrámy a božské liturgie, našimi pádly je modlitba. Na nich odplouváme do života.
Smysl druhého příchodu našeho Pána Ježíše Krista je obnovení Božího řádu, aby Bůh byl všechno ve všem, k plnosti blaženosti všech stvořených bytostí.
Apokalypsa - produkt AI (obrázek - paradox)
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.