
Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 1452: #
Administrátor
--- 18. 1. 2026
Na závěr doby vánočního svátku
O Narození Spasitele
Boží Syn, druhá Osoba Svaté Trojice, se vtělil. Tj. přijal na sebe naše lidství - oblékl se v člověka. V jeho boholidské Osobě je lidství všech lidí, kteří kdy žili, žijí a budou žít, spojeno s Bohem. To, co Adam rozdělil (všechny lidi, kteří byli v Adamovi obsaženi, oddělil od Boha), to Kristus zase spojil. A to se začíná dít právě jeho vtělením z Panny Marie.
Svým vtělením do Mariina lůna se bohočlověk vzdává kontroly nad tím, co je pro nás všechny nejdůležitější - nad svou smrtí. Od okamžiku početí a narození už je jen otázkou času, kdy bude muset Kristus zemřít (proto přijal od mágů dar myrhy). To je nevyhnutelný důsledek zásadního rozhodnutí milujícího Boha - přijmout smrtelnou lidskou přirozenost, stát se jedním z nás - podobným nám ve všem, kromě hříchu.
* * *
Na svátky Narození Kristova v našich chrámech otevíráme evangelium podle Matouše - rodokmen Ježíše Krista. V Novém zákoně máme dva rodokmeny: u Matouše a u Lukáše. "Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova." Proč je Kristus nazván nejprve synem Davidovým? Matouš psal toto evangelium (podle historika Eusebia z Kaisareie) pro lidi židovské národnosti. Pro ně bylo velmi důležité ukázat, že Kristus je pravým potomkem Davida. Rodokmen u Matouše končí Josefem, snoubencem Panny Marie. Josef Krista přijal a dal mu jméno, čímž mu předal práva svého rodu, podobně jako patriarcha Jákob adoptoval syny svého syna Josefa (Manasseho a Efraima) a včlenil je mezi 12 kmenů.
Původ Krista z Davida je základním momentem, protože Hospodin slíbil Davidovi, že jeho trůn nikdy nezanikne. Víme, že Židé o královskou moc přišli, a když se Kristus rodí, vládne jim cizinec - Idumejec Herodes Veliký. Proroctví se však naplňuje, když Kristus usedá na trůn po pravici Boha Otce; na trůnu tak navždy usedá potomek Davidův podle těla.
Dále je Kristus nazván synem Abrahámovým. Východní lidé mají jinou logiku a při čtení těchto slov si kladli otázku: Který "syn Davidův" a který "syn Abrahámův" je zde předobrazem? Odpovědí na "syna Davidova" byl Šalamoun. Šalamoun postavil první chrám zasvěcený Božímu jménu. Tím je Šalamoun ikonou Ježíše Krista, který vybudoval svou Církev - duchovní chrám z živých duší věřících. Který "syn Abrahámův"? Samozřejmě Izák. Nejdůležitějším momentem v životě Izáka byla jeho oběť na hoře Moria. Když už chtěl Abrahám Izáka obětovat, anděl ho zastavil a Hospodin řekl: "Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti." Když Jan Křtitel uviděl Krista u Jordánu, navázal na na začátek Božího národa (tj. na Abrahamovu oběť Izáka) a uzavírá dějiny starozákonního Božího lidu slovy: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa."
Proč je rodokmen rozdělen na tři části po 14 generacích?
Matouš v 17. verši říká: "Všech pokolení od Abraháma po Davida bylo čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí po Krista čtrnáct." Proč Matouš u 14 generací někdy vynechává jména králů a v posledním oddílu jich uvádí ve skutečnosti jen 13? Kdo je tím čtrnáctým?
Čtrnáctým je sám Kristus. Ve svém rodokmenu se s námi spojil tak těsně, že podle lidství z rodokmenu vychází, ale podle božství do něj nesmísitelně a nesplynutelně vstupuje. Vyznáváme Ho jako pravého Boha i pravého člověka. Jako pravý člověk je soupodstatný s každým člověkem bez ohledu na národ či barvu pleti. Stal se naším "souputníkem v těle". To je tajemství Vánoc.
Rozdělení na tři části má podle Jana Zlatoústého ukázat, že se změnou politického zřízení se lidé nelepší. Lidé hřešili za patriarchů, za králů i v období politického pluralismu po návratu z Babylonu. Zdrojem naší obnovy není politické zřízení, ale pouze Syn Boží. Nesmíme spoléhat na knížata ani na syny lidské - spása je v Kristu.
Další zajímavostí je, že v rodokmenu Páně jsou zmíněny i ženy, a to mravně i jinak pochybné: Támar (smilstvo s tchánem), Rachab (nevěstka z Jericha, ne-Židovka), Rút (Moábka - podle zákona Moábec nesměl vstoupit do Božího lidu ani v 10. pokolení) a "žena Uriášova" (Betsabé, matka Šalamouna, cizoložství). Proč zde nejsou jména spravedlivých jako Sára nebo Ráchel? Matouš to dělá záměrně. Chce ukázat, že Kristus přišel spasit hříšníky, nikoli spravedlivé. Každá z těchto žen našla milost v Božím odpuštění.
Druhý rodokmen najdeme u Lukáše (3,23-38). Ten jde naopak sestupně: od Ježíše k Adamovi a k Bohu. Obsahuje 77 jmen. Vzpomeňme na Lámecha z knihy Genesis, který spáchal vraždu a řekl, že jeho hřích bude pomstěn v 77. pokolení. Sv. Hilarius z Poitiers a sv. Augustin si všimli, že od Adama ke Kristu je právě 77 biblických pokolení. Lámech skrze pokání získal prorockého ducha a uviděl, že v 77. pokolení přijde Ten, který vykoupí hříchy světa. Když se Petr ptal, kolikrát má odpustit bratru, zda sedmkrát, Kristus odpověděl: "Sedmdesátsedmkrát." Tím naznačil: "Já jsem odpustil všem od Adama až po tyto dny, proč ty se ptáš, zda máš odpustit sedmkrát?"
Proč Matouš uvádí rodokmen Josefa, a ne Marie?
Pokud se Ježíš narodil z Panny Marie bez účasti Josefa, proč Matouš pracně vypisuje Josefovy předky?
V židovské tradici 1. století se rodová linie a dědičná práva (včetně práva na trůn) přenášela výhradně po otcovské linii. I když Josef nebyl biologickým otcem, jeho přijetí Ježíše (akt pojmenování dítěte při jeho obřezání) mu dalo plné právní postavení syna. Aby mohl být Ježíš uznán za Mesiáše (syna Davidova), musel být legálním dědicem Davidova trůnu skrze Josefa. Matouš píše pro židovské publikum, pro které byl tento právní status naprosto zásadní.Lukášův rodokmen: Často se vykládá jako biologický rodokmen Marie. Lukáš uvádí, že Josef byl synem Heliho. Tradice však říká, že Heli (nebo Jóakim) byl otcem Marie, a Josef se stal jeho synem skrze sňatek (nebo v rámci švagrovského práva). (A konec konců: Tím, že Maria byla z rodu Davidova, jak potvrzují jiné texty, a Josef také, byl Ježíš "Synem Davidovým" jak biologicky skrze matku, tak právně skrze adoptivního otce).

Narození v jeslích
"Když tam (v Betlémě) byli, naplnily se dny, kdy měla porodit. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo." (Lukáš 2, 6-7)
Hle, pohled na nejhlubší pokoru, v níž se děje Boží vtělení (tzv. kenoze - sebevydání):
• Bezdomoví: Král vesmíru nemá střechu nad hlavou.
• Jesle: Místo, kde se krmí dobytek, se stává prvním trůnem Spasitele.
• Plenky: Svatí otcové v nich vidí předobraz pohřebního plátna - Kristus se narodil proto, aby za nás zemřel a vstal z mrtvých.
• Chlév = jeskyně: je předobrazem Spasitelova hrobu. V jedné jeskyní se Spasitel rodí do pomíjivého života s hříšníky, v druhé jeskyni vstává z mrtvých, tj. jako bohočlověk se i s naším lidství rodí pro nesmrtelný život s Bohem)
Pastýři
Prvními lidmi, kterým je radostná zpráva o narození Spasitele oznámena, nejsou králové ani kněží, ale pastýři - lidé na okraji společnosti. Anděl jim říká: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost... Dnes se vám v městě Davidově narodil Spasitel, který je Kristus Pán." A náhle se k andělovi připojilo množství nebeských zástupů a chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobrá vůle." Pastýři, odměnění za svou pokoru a chudobu tím, že stávají u betlémského Dítěte zástupci všech židů, spěchají k jeslím, nacházejí Dítě a stávají se prvními hlasateli (a apoštoly) evangelia.
Podle některý tradic to byli právě pastýři, kdo ukázali Josefovi jeskyni a dali ji k dispozici jako nouzové útočiště, kdežto oni sami nocovali venku pod širým nebem i se svými stády.Bůh mluví k lidem - ke každému hovoří srozumitelnou řečí. Používá sny (Josefovi) i politické události (Augustův soupis), aby naplnil svůj plán. Používá astrologii, aby přivedl mudrce - mágy z východu - zástupce pohanského světa. Kristus nepřišel jen pro Izrael, ale pro celé lidstvo.
Paradox Vánoc: Síla se zjevuje ve slabosti, bohatství v chudobě a sláva v zapadlé jeskyni.
* * *
Hvězda a mudrci od východu
"Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: ‚Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.'" (Matouš 2,1-12)
Kdo byli tito mudrci (mágové)? Pravděpodobně učenci, astronomové nebo kněží z Persie.
A co ta hvězda? Svatý Jan Zlatoústý se domnívá, že nešlo o běžné astronomické těleso, ale o rozumnou božskou sílu (anděla), která se projevila jako světlo, aby oslovila ty, kteří studují hvězdy.
Nicméně vše svědčí o tom, že hvězdy byly dvě. První se zjevila mudrcům a přiměla k cestě do židovské země, kam pochopitelně zamířili do hlavního města, kde předpokládali najít nově narozeného krále. V Jerusalemě patrně mudrcové nevěděli, kam dál. Obdrživše radu, vypravili se hledat do Betléma, kde je pohybující se(!) hvězda zavedla k domu, kde bylo Dítě. První hvězda byl zřejmě astronomický úkaz, druhá hvězda, která se pohybovala (což obyčejné hvězdy nedělají), byl patrně anděl. (Viz o tom podrobně v článku O datu Kristova Narození, o Betlémské hvězdě a Zjevení Páně.Herodes zde ztělesňuje strach a paranoiu světské moci. Král, který se třese před dítětem, symbolizuje konflikt mezi "královstvím tohoto světa" a "Královstvím Božím".
Herodes byl dle historických zpráv psychopat, který se tak bál o svou moc, že postupně zavraždil své syny. Nebyl právoplatným králem, vládu si koupil úplatkem od Římanů. Židé ho nenáviděli.Mudrci pak byli ve snu varováni, aby se nevraceli k Herodovi, a vrátili se do své země jinou cestou. To je duchovní metafora: Kdo se skutečně setká s Kristem, nemůže se vrátit stejnou cestou, jakou přišel - jeho život se mění. Je to jinotajné sdělení: Adam odešel z ráje cestou neposlušnosti, vzpoury a pýchy. Kristus nás vede do ráje jinou cestou: pokory, poslušnosti a služby.
* * *
Vánoce nejsou jen vzpomínkou na historii, ale pozváním, abychom se i my - podobně jako pastýři nebo mudrci - vydali na cestu a našli v Kristu světlo pro svůj život.
"Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." (Mystická zpráva o Narození Kristově od apoštola Jana)
Symbolika slunce a východu
Základem pochopení je proroctví proroka Malachiáše (poslední kniha Starého zákona): "Vám však, kdo se bojíte mého jména, vzejde Slunce spravedlnosti a v jeho paprscích bude uzdravení." (Mal 3,20 / 4,2) Když Zachariáš v Lukášově evangeliu zpívá svůj chvalozpěv, přímo na toto proroctví navazuje. Kristus není jen "dalším světlem", je to úsvit nového dne lidstva.
Proč právě "Východ" (Anatolé)? V řečtině má slovo Anatolé dva významy:
1. Východ (světová strana, odkud vychází slunce).
2. Výhonek/Ratolest (rostlina, která vyrazí ze země).
Raní křesťané v tom viděli úžasnou hříčku: Kristus je Ratolestí z rodu Davidova, která zároveň jako Slunce vychází z nebeské výsosti.
Symbolika "Východu z výsosti" (řecky Anatolé ex hypsous) a Krista jako "Slunce spravedlnosti" patří k nejstarším a nejhlubším obrazům raného křesťanství. Tento motiv se táhne od starozákonních proroctví až po liturgické texty, které používáme dodnes.
Sv. Justin Mučedník (2. stol.) píše, že Kristus je oním Světlem, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět. Podle něj je Kristus "živým Sluncem", které nezapadá a které dává život lidské duši, nikoliv jen tělu.
Tato symbolika ovlivnila život církve. Modlitba k východu: první křesťané se modlili čelem k východu, protože odtud očekávali druhý příchod Krista (Parusii). Proto jsou naše chrámy orientovány oltářem k východu. A dále se tato prvocírkevní symbolika zrcadlí ve vánočním troparu. V pravoslavné tradici je hlavní vánoční chvalozpěv postaven právě na obrazu východu slunce, v jehož paprscích jsme uzdravováni a poučováni:
Narozením tvým, Kriste Bože náš, vzešlo světu světlo poznání,
neboť v něm ti, kteří hvězdám sloužili, hvězdou naučeni byli
klaněti se tobě, Slunci spravedlnosti, a znáti tebe, Východ z výsosti.
Pane, sláva tobě!
(Toto je znění opravené dle CSL. V Gorazdově sborníku je oproti tomu trochu zastřen právě tento starokřesťanský rozměr Krista Narození jako východu Slunce spravedlnosti.)
* * *
Kristus se rodí, a Bůh se zjevuje. Kristus se rodí, aby spasil člověka. Narozením Kristovo začíná evangelium, které je nejvyšším a nejdokonalejším slovem Božího zjevení. Evangelium je nad všechny proroky a učence. Kristus nám zjevuje, jaký je Bůh a jaký je jeho vztah k člověku. A začátkem tohoto zjevení, tedy evangelia, je Narození Kristovo. Od této chvíle se lidem zjevuje pravda o Bohu v takové plnosti, že si to do té doby nikdo neuměl ani představit. Z evangelia víme o Bohu vše, co je člověku zde možno poznat, co je schopen pojmout.
Kristus se rodí, aby spasil člověka. Nesmrtelný přichází, aby zemřel. Věčný se vtěluje, aby byl uložen do hrobu. Nejvyšší sestupuje, aby se ponořil do nejpropastnějších hlubin, kam jen člověk může padnout. Dobrotivý se vydal za člověkem do největších dálav, kam se jen člověk od Boha může vzdálit.
Když se potápěl Titanik, lidé z paluby se pokoušeli zachránit se na člunech. Kristus je ten, kdo na své loďce připlouvá, aby se nalodil, aby s lidmi utonul - okusil smrt. Jen touto cestou - z hlubin smrti - lze spasit člověka.


Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.