Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 1450: #
Administrátor
--- 15. 1. 2026
K svátku 1. ledna
Obřezání Páně
Písmo svaté věnuje této události jeden jediný verš. Proč tedy církev činí svátek z památky této události, která je suše zaznamenána pouhou zmínkou v Lukášově evangeliu?
Tradiční vysvětlení, kterého se přidržují kazatelé, je zdůraznění vtělení Božího Syna - podtrhnutí skutečnosti, že přijal skutečné lidské tělo a krev. Druhé téma, které se v kázáních dnešního objevují, je poukázání na pokoru Kristovu - Boží Syn se po vtělení podrobuje zákonu, který sám vydal pro Abrahama i Mojžíše, aby jej Boží lid přísně dodržoval. Obřízkou se stává muž příslušníkem lidu, který má s Hospodinem smlouvu.
* * *
Když se rodí Spasitel, hledíme především na nesmírnou pokoru Pána v Jeho sestoupení k nám. On se rodí jako člověk, aniž by k tomu byl povinen, tedy nic Božího Syna nenutilo se takto narodit, ale z pokory, aby na sobě nesl náš úděl a napravil naši cestu, ukázal, že člověk může být svatý až do konce a ve všem - ve všech svých přáních, myšlenkách, citech, v každém slově, v každém činu - ve všem může být člověk skutečně zasvěcen Bohu.
Ježíš je nejen narozen pod zákonem, ale je i samotným zákonodárcem. On každé přikázání, které ustanovil, sám plní až do konce, a to platí i pro přikázání Starého zákona. Tedy nedává Zákon jen lidem, kteří jako nějací trpaslíci mají pobíhat sem a tam ve snaze plnit jej a často selhávají. Ne, On sám přichází na svět a sám plní tato přikázání na sobě, prolévá svou vlastní krev a trpělivě nese jho Zákona až do konce.Je takové výstižné podobenství o Božím Synu, který přišel na svět stát se člověkem, jako jsme my, vzít na sebe lidské hříchy a svést svůj vítězný boj: Náš Pán je jako vojenský velitel, který nesedí někde v bezpečí na velitelském stanovišti a neposílá jen vojáky vpřed do boje, ale jde spolu s vojáky, účastní se stejné bitvy, a přitom stojí v čele, řídí bitvu, přičemž se nachází přímo v epicentru vojenských akcí, v samém žáru boje. V tomto smyslu je Kristus naším skutečným vojevůdcem v duchovním smyslu a plní každé přikázání jako člověk.
Někteří svatí otcové říkali, že v Obřezání Páně se projevilo ještě více pokory než v Jeho Narození, neboť tam přijímá lidskou přirozenost, ale zde na sebe přijímá podobu hříšníka, který odřezává smyslové hříšné žádosti (jak o tom bude řečeno níže). A vlastně je to zkušenost první bolesti Božího dítěte Krista, je to Jeho první prolití krve, předznamenání a předzvěst budoucí obětní smrti na kříži, prolití krve na kříži. Je to přece táž krev, která byla prolita na kříži, jako ta krev, kterou prolil ještě v dětství. Je to ta samá, přečistá krev bohočlověka, která již nyní posvěcuje naši zemi.
* * *
S obřadem obřízky osmého dne po narození bylo spojeno i udělení jména dítěti. Jak píše Lukáš, Spasitel podstupuje tento obřad a: "dali mu jméno Ježíš, které mu dal anděl dříve, než bylo počato v mateřském lůně." Tím se jeho pěstoun Josef, který mu toto jméno udělil, ujímá otcovství dítětě, které se tím stává jeho synem, dědicem i součástí jeho královského rodu.
Obřízka byla nutná také kvůli tomu, že Spasitel Kristus, jak bylo slíbeno skrze proroky, měl být dán právě Bohem vyvolenému národu, tomu národu, smyslem jehož existence bylo očekávání přicházejícího Krista a k tomu byl povinen uchovávat víru uprostřed ostatních pohanských národů. Ano, sám izraelský národ často odpadal, mnohdy byl nevěrný, a proto jej Hospodin tak tvrdě trestal. Vždyť se jednalo o přípravu příchodu Spasitele světa! Leč právě v tomto národě povstávali ti, kteří buď jako proroci, nebo jako spravedliví a soudci Hospodinovi a další zbožní v průběhu starozákonní doby nezlomně očekávali příchod Krista.
Takže Pán Ježíš přijímá tento obřad, je nad Ním vykonána obřízka, aby se ukázalo, že je jako člověk také zahrnut do smlouvy s Bohem a je opravdu synem Abrahámovým. Jinak by Pána Ježíše nikdo nepovažoval za dítě vyvoleného národa a jak by Ho poslouchali jako Mesiáše, kdyby neměl k této smlouvě žádný vztah?
* * *
Při obřízce uděloval otec dítěti jméno (podobně jako v křesťanství při křtu). Jméno Ježíš znamená v hebrejštině „Hospodin zachraňuje“ nebo „Hospodin je spása“ apod. Co vyjadřuje toto jméno? Chápeme, že Ježíš je Spasitel. To je Jeho osobní jméno a vyjadřuje duchovní podstatu celé Jeho služby - On je naším Spasitelem.
A toto je to jméno, které koná zázraky, o němž je řečeno, jak pravil apoštol Pavel, že před jménem Ježíše Krista poklekne každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí. Proto ctíme především jméno Ježíše Krista. A podle své božské přirozenosti je Spasitel předvěký Bůh, Jahve, i to je jeho jméno (i když spíše je to tajemná starozákonní šifra; překládá se zástupným slovem Hospodin). Jméno Ježíš se vyzdvihuje nade všechna jména proto, že je to Bůh vtělený, který se stává člověkem, aby spasil člověka a pozvedl ho k božskému životu. I sám Spasitel řekl, že v mém jménu budou vyhánět démony a konat mnohé zázraky.
Toto jméno, jako střed dějin a osudů celého světa, celého vesmíru, je dáváno v tento den, kdy Spasitel ve své pokoře snáší první bolest kvůli lidstvu, prolévá svou první krev a je mu dáno jméno Spasitel - Ježíš. Takže jméno Ježíše Krista je hned od jeho udělení zpečetěno krví a tohoto jména se bojí démoni, proto s vděčností pronášíme Ježíšovu modlitbu: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad námi hříšnými.“
* * *
Jako Bůh, je Hospodin nezměrný a nepopsatelný. Nemá žádnou vnější podobu, formu, je nad prostorem, nad časem, je předvěký a nekonečný. Nemůžeme Ho změřit žádnými našimi fyzikálními přístroji, ani mikroskopy, ani teleskopy nám neotevřou božskou přirozenost, protože On je nad světem, On je nekonečná svatost, především láska, která je nevýslovná a nevyčerpatelná. A hle, On se rodí ve svém světě, který stvořil, jako prostý člověk, jako malé nemluvně, které maminka balí do plenek, tiskne ho k sobě ve svém objetí, a jako člověk už získává viditelné formy, stává se hmatatelným, lze se Ho dotknout (a lze zobrazit na ikonách). A důkazem je právě skutečnost, že byl osmého dne na svém těle obřezán.
Ducha přece nelze obřezat. Duch je v tomto smyslu nepolapitelný a žádným nožem tam nic neuděláte. To jsou zcela materiální věci a mohou být Pánu a Bohu našemu provedeny, jedině když přijal naše tělo. Přičemž ne tělo nějaké mramorové, bronzové či kamenné a tak dále, ale naše živé, měkké, utrpení podrobené tělo. A Spasitel tímto obřadem právě potvrdil své skutečné lidství. On se nezdál být člověkem, ale stal se reálným člověkem a posvěcuje naši lidskou přirozenost.
* * *
Nyní je vhodné k pochopení této problematiky připomenout něco o zákonu obřízky.
Skrze obřad obřízky hledíme na úžasný záměr Boží - příběh, jak Hospodin připravuje spásu lidí, jak povolává Abraháma. Abrahám je otec všech věřících, protože Abrahám je první z těch dávných našich praotců, kteří odpověděli na Boží zvěst, kteří se rozhodli zachovat věrnost Hospodinu Bohu. A právě s Abrahámem Hospodin uzavírá svou zvláštní smlouvu a jako viditelné znamení této smlouvy předepisuje Hospodin obřízku. O tom čteme v knize Genesis v 17. kapitole: "Ty pak zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo v budoucích pokoleních." Tedy nejde jen o nějakou individuální smlouvu, dohodu Boha konkrétně s Abrahámem, ale o to, že se to týká všeho potomstva, celého rodu, pokračování rodu. Obřízka se týká té části lidského těla, prostřednictvím níž se vlastně uskutečňuje pokračování rodu, a to na úrovni tělesné či fyziologické.
"Toto je má smlouva, kterou budete zachovávat mezi mnou a vámi i tvým potomstvem po tobě v jejich pokoleních: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. Obřežete svou předkožku a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Osmého dne po narození bude u vás obřezán v každém vašem pokolení každý z mužského pohlaví, i ten, který se narodil v domě," a tak dále. Shledáváme zde nějakou moudrost Božího záměru, že to, co na úrovni fyziologie patří ke zmiňovanému plození, má být ve Starém zákoně zasvěcováno Bohu, a ne nějakým pohanským bohům a božstvům, jak se to dělo ve okolních společnostech.
Hospodin říká Abrahámovi: musíte od sebe odseknout veškerou hříšnou tělesnou smyslnost, chtíč, a tento obřad obřízky znamenal to, že lidé zasvěcení Bohu v Bohem vyvoleném národě od sebe odsekávají tělesnou vášnivost, tuto neukojitelnou žádostivou tělesnou smyslnost. Vždyť když se obřezává předkožka, znamená to povolání překonat smyslnou vášeň, která má hluboké kořeny v člověku. Hospodin prostřednictvím obřadu obřízky vyzývá k vítězství nad naší rozdrážděnou tělesností, smyslností a k zasvěcením se Bohu. To znamená nesloužit už tělu, ale odříznout od svého těla veškeré tělesné požitky - myšleny jsou tím vášnivé a hříšné skutky a myšlenky.
Vše, co Bůh dal člověku - jeho duši, tělo, všechny tělesné orgány - je Boží stvoření, které má krásně sloužit božskému záměru, včetně pokračování rodu. Jenže my jsme zkaženi hříchem, a toto odříznutí předkožky znamenalo, že člověk v Bohem vyvoleném národě měl od sebe odsekávat vše hříšné, a celé jeho potomstvo mělo být také zasvěceno Hospodinu Bohu. Takový byl hlavní smysl tohoto obřadu, mluvíme-li právě o duchovním, posvátném významu tohoto náboženského úkonu.
Tenkrát v dávných dobách mělo být toto zasvěcení doprovázeno určitým prolitím krve, jako dosvědčení věrnosti Bohu tím, že přijetí smlouvy je zpečetěno krví a snášením bolesti už v nejranějším věku. Už jsi zpečetil svědectví skrze vlastní zkušenost bolesti, skrze prolití krve, a z toho vyplývá slib být věrný až do konce.
Bohužel ve Starém zákoně zdaleka ne všichni tuto věrnost skutečně zachovávali, a proto je Hospodin často káral a kázal o vnitřním duchovním smyslu tohoto obřadu. V Deuteronomiu v 10. kapitole, čteme: "Obřežte tedy své srdce a už nebuďte tvrdošíjní, neboť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, mocný a strašný, který nebere ohled na osobu ani nepřijímá úplatek, ale zjednává právo sirotkovi a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a oděv."
A zde se nám vnitřní obsah obřízky přelévá i do éry novozákonní. Milujte i vy každého člověka, který k vám přijde - to je to nejdůležitější, co je zde řečeno: obřežte především svého srdce. Jaký má smysl jakýkoliv vnější obřad (a to nejen starozákonní, ale i novozákonní), pokud jsi svou duši nezasvětil Bohu, pokud jsi od srdce neodsekl hříšná přání. O tom mluvil i Spasitel: ten, kdo se podíval na ženu s žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci, nebo když se žena podívala na muže, tak už s ním smilnila ve svém srdci. Nestačí nosit křížek na těle a docházet na bohoslužby. Především ze srdce vytni tělesnou smyslnost a ono vnější znamení není tak důležité; hlavní je, zda je napraveno tvé srdce.
* * *
Nám už není předepsáno provádět obřízku fyzickou, protože nám je předepsána obřízka duchovní. Tak jak tehdy Hospodin říkal: "Obřežte svá srdce." Nebo jak v knize Skutků archidiákon Štěpán kárá židy - a i jiní apoštolové, takovými výroky: "Vy lidé s neobřezanýma ušima a srdcem." O čem se mluví? O tom, že není odseknuta vášnivost, že posloucháte převráceně a v srdcích máte zlé, nedobré myšlenky. To vše je třeba odsekávat.
Křesťanům je tato čistota odseknutí hříchu od duše dávána skrze Tajinu křtu. Při něm se dávají člověku předpoklady k dosahování čistoty, mění se něco v jeho duši, obrozuje se nitro, dávají se síly k boji s hříchem a vášněmi, dává se mu požehnání pomoc shůry k vítěznému boji. Jenže bez vlastního zápasu za posvěcení a za očištění to vše přijde nazmar. Při církevní sňatku se snoubencům dává požehnání, síly a vnitřní uzpůsobení k tomu, aby se stali manželi a žili jako manželé. Dostávají dary Svatého Ducha k růstu v obětavé lásce, k překonávání egoismu a blahodať, aby se dva stali jedním. Avšak bez úsilí manželů, modlitby a askeze ani církevně uzavřené manželství nevydrží.
Apoštol Pavel říká, že v Něm, v Kristu, jste byli obřezáni obřízkou nevykonanou lidskou rukou. Duch Svatý nás při znovuzrození z vody a Ducha obřezává na duši, odděluje od ní to nepotřebné, co je spojeno s hříchem. Jak říkají otcové: Od této chvíle už pokřtěný člověk nemusí hřešit, resp. hřích pro něj není přirozený (jak je tomu v případě pokažené lidské přirozenosti), ale stal se nepřirozeným. Apoštol tedy píše: „V něm jste byli obřezáni obřízkou nevykonanou lidskou rukou, když jste odložili hříšné tělo, obřízkou Kristovou.“ Křest je duchovní obřízka, která se dává každému křesťanovi, a tento poklad asi nedokážeme do konce pochopit a promyslet, ale nejdůležitější je, že skrze Tajinu křtu je s námi Pán Ježíš Kristus, jehož jméno koná zázraky, jehož jméno bylo dáno osmého dne, a který svým obřadem, kterým prošel - obřízkou - ukázal, že je skutečný člověk, který se z lásky a pokory stal kvůli nám člověkem a prolil - obětoval svou krev na kříži, jehož předobrazem se vlastně stal obřad obřízky.
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.