1270

Ambon



Klíč:
Téma:
Příspěvek:

Zobrazení příspěvku č. 1114: #

Administrátor --- 24. 2. 2016
Glosa ohledně víření vod v Čechách

Strastiplná cesta k míru v církvi

Minulou neděli se v naší církvi odehrála přelomová událost. Obnovená církevní jednota byla stvrzena společnou nedělní bohoslužbou (14. února 2016), kterou v Brně u příležitosti devadesátých narozenin vladyky Simeona sloužili všichni hierarchové, kteří jsou členy Posvátného synodu. Byl to pro všechny jistě velmi radostný a silný zážitek, když vladyku metropolitu Rostislava při příchodu do chrámu kromě věřícího lidu společně vítali hierarchové spolu s kněžími, z nichž někteří také byli na té či oné straně aktéry minulých událostí. Všichni se nyní sešli již v bratrském duchu a společnou svatou liturgií potvrdili svou jednotu v Kristu - jednotu ve víře i jednotu kanonickou. Naše srdce se radovala z obnovené vzájemné křesťanské lásky a smíření.

Když jsme se rozcházeli, jeden náš věřící prostého srdce, který nepoznal vladyku Michala, k němu přistoupil a bezelstně se ho zeptal: "A odkud jste vy?" Na to vladyka Michal velmi skromně řekl: "No, já jsem z Prahy." My, kteří jsme stáli okolo, jsme se nad tímto kratičkým dialogem plném kouzla nechtěného v duchu usmáli. Některý archijerej by mohl takové prosté chování považovat za neuctivé, ale vladyka Michal odvětil bez jakéhokoliv dotčení, dobrosrdečně. Každého, kdo by u toho mohl být přítomen, by jistě napadlo, že takový archijerej nemůže být špatný člověk.

Vzpomněla jsem si na tento okamžik o několik hodin později, když jsem na internetu otevřela stránky nějakých našich anonymních "Katakombníků", kde, jako vždy, jsou do světa vysílány řádky plné zášti, nevybíravého obviňování a neúcty vůči vladykovi Michalovi. Takové hanobení si nikdo nezaslouží a vůči archijereji, který je Kristovým vyslancem a nástupcem apoštolů, je to chování vskutku necírkevní. Myslím, že ti, kdo se s temným plamenem v srdci snaží svými výpady ublížit svému otci a vladykovi, aby sami získali moc či vliv v eparchii, budou útočit na každého hierarchu, který nebude souznít se sklony jejich stále nepokojného srdce, a chovali by se stejně i k vladykovi Gorazdovi nebo i k andělu s nebe, kdyby tam přišel. Jejich vystupování mi připomíná české přísloví: „Zloděj křičí: Chyťte zloděje!“ Obviňují ostatní právě z toho, co dělají sami: ze lži, ziskuchtivosti, touhy po moci. Zřejmě si ani neuvědomují, jak jsou jejich způsoby průhledné. Tragické je, že při dosahování svých cílů neváhají kohokoliv skandalizovat, snaží se rozehnat duchovní stádce církve, ponoukají k nedůvěře a podezřením a vzpurnosti, a tak vnášejí do církve pohoršení a chtějí způsobit skandál. Nebojí se Boha ani lidí.

Můžeme jen doufat, že jejich vystupování, které překročilo všechny meze církevnosti, už nemůže nikoho, kdo má alespoň trochu duchovní zkušenosti, zmást a svést k následování. Další osud naší církve záleží na tom, zda je zde takových duchovně střízlivých lidí dost na to, aby nenechali naši církevní loďku strhnout tímto kalným proudem kamsi...

Žijeme v rozbouřené církevní situaci, rozvířených vášní. V takové situaci každý dělá chyby, které se dějí na obou stranách. Nikdo totiž není dokonalý. Padají různá obvinění. Ten je dotčen tímto, onen zase protestuje proti tamtomu. Každý se cítí být v právu. Vzrůstá nervozita. Ve vyostřené situaci jsou někdy činěna příkrá protiopatření. Obě strany pak více a více stupňují ostrost reakce na to, co se děje. Ve světě či v politice může vést taková situace k revolucím, převratům či dokonce občanské válce. V církvi však přece známe jediné správné řešení problémů či názorových nesouhlasů, a tím je pokora. Není jiné pravé cesty, než držet se kanonického uspořádání církve. Cesty vzpoury vedou jen k ničení a rozkladu.

V Církvi je řádně ustanovený archijerej tím, kdo nese odpovědnost, a koho je potřeba podpořit, nemá-li se církevní život propadnout do chaosu a nekončících tahanic a půtek. Kanonicky vzato, má archijerej veškerou plnost moci ve správě církve, ale zároveň za ni nese plnou odpovědnost. A to je těžké břemeno. Při bouři je v těžší pozici, než ti, kteří vyvolávají nepořádek, protože od něj se očekává, že právě on je garantem řádu a udrží v církvi mír.

Má-li kdo pochybnosti o krocích archijereje, ať je svěří synodu, který je projedná. Do života církve však určitě nepatří bulvární medializace intimností či publikace personálií ukradených z církevních úředních složek. Začíná-li u nás někdo mediálně řešit, zda ten či onen biskup je vlastně mnichem nebo není mnichem, a probírat osobní detaily z jeho rozvodu, je to cesta do novinářského pekla, kde vládne démon skandalizace.

Vladykovi Michalovi lze jen popřát, aby v klidu a ve zdraví přečkal tyto nájezdy zlého a - opíraje se o slušné věřící - nalezl cestu k udržení pokoje ve své eparchii. Doufáme, že se mu podaří shromáždit kolem sebe co nejširší pracovní tým lidí, kteří budou schopni spolupracovat se svými archijerejem a podřídit se jeho velení. Vždyť, je-li loď v bouři, musí lodníci zapomenout na své rozepře a semknout se kolem kapitána, jinak půjde koráb ke dnu.

Jana a Jan Baudišovi



P.S.
Hloubka naší pravoslavné spirituality, jak je zakódovaná v liturgických hymnech, nás vybízí k pokání, soucitu, vlídnosti, přehlížení nedostatků druhého člověka. Např. na stichirách na stichovně při sobotě syropustní (která se už blíží) se budou při našich bohoslužbách přednášet slova: "Nepožírejme se navzájem pomlouváním." S úžasem však sledujeme, kolik z těch, kteří se nazývají pravoslavnými křesťany, je vůči výzvám pravoslavné duchovnosti zcela hluchá. Mohou "katakombní" iniciativy takových bloudících ovcí přinést církvi cokoliv dobrého?


Nečekaná sympatická momentka z archijerejské bohoslužby v Brně,
průhled carskými dveřmi do oltáře
(vladykové - zleva: Izaiáš, Jiří a Michal)




Zpráva o bohoslužbě v Brně (14. února 2016) je k nahlénutí např. na oficiálních stránkách Olomoucko-brněnské pravoslavné eparchie.















Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz