1237


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv
Určeno pro osvětu a misii

Zobrazení příspěvku č. 32: #

archimandrita Marek --- 10. 12. 2006
společné prohlášení

Společné prohlášení podepsané 30. listopadu 2006 v Istanbulu
Benediktem XVI a Bartolomějem I.

»Toto je den, který učinil Pán; jásejme a radujme se v něm.«
(Žalm 118,24)


Přátelské setkání, které jsme prožili, my, Benedikt XVI., římský papež, a Bartoloměj I., ekumenický patriarcha, je Božím dílem, a co více, darem, který jsme od něj obdrželi. Vzdáváme díky Tvůrci všeho dobra, který nám znovu dovolil zakusit v modlitbě a setkání naši radost z toho, že se cítíme být bratry, a obnovit své úsilí o plné společenství. Toto úsilí pramení z vůle našeho Pána a z naší zodpovědnosti coby pastýřů Církve Kristovy. Naše setkání může být znamením a povzbuzením pro nás všechny k tomu, abychom sdíleli stejné smýšlení a stejné postoje bratrství, spolupráce a společenství v lásce a v pravdě. Duch Svatý nám bude pomáhat v přípravě velkého dne znovunastolení plné jednoty, tehdy a tak, jak ji Bůh chce. Tehdy budeme moci skutečně jásat a radovat se.

S vděčností jsme si připomněli setkání našich ctihodných předchůdců, požehnaných Páně: oni ukázali světu naléhavou nutnost jednoty a načrtli bezpečné cesty k tomu, jak jí dosáhnout – v dialogu, v modlitbě a v každodenním životě církve. Papež Pavel VI. a patriarcha Athenagoras I., poutníci do Jeruzaléma, na ono místo, kde Ježíš zemřel a vstal z mrtvých pro spásu světa, se pak znovu setkali zde ve Fanaru a v Římě. Zanechali nám společné prohlášení, které si stále udržuje svou plnou hodnotu, podtrhujíc, že skutečný dialog lásky musí podepírat a inspirovat všechny vztahy mezi lidmi a stejně tak mezi církvemi, „musí být zakořeněn v naprosté věrnosti jedinému Pánu Ježíši Kristu a ve vzájemném respektu k vlastním tradicím“ (Tomos Agapis 195). Nezapomněli jsme na vzájemné návštěvy Jeho Svatosti papeže Jana Pavla II. a Jeho Svatosti Dimitria I. Právě během návštěvy papeže Jana Pavla II., jeho první ekumenické cesty, bylo oznámeno založení Smíšené komise církve římskokatolické a ortodoxní. Ta si vzala za cíl vyhlášení a znovunastolení plného společenství.

Co se týče vztahů mezi církví římskou a konstantinopolskou, nemůžeme zapomenout na slavnostní církevní akt, který uvrhl do zapomnění staré exkomunikace, jež v průběhu staletí negativně ovlivňovaly a stále ovlivňují vztahy mezi našimi církvemi. Dosud jsme také z tohoto aktu nevyčerpali všechny přínosné důsledky, které z něj mohou plynout pro naši cestu k plné jednotě. Také ona Smíšená komise je povolána k tomu, aby při tom sehrála důležitou úlohu. Povzbuzujeme své bratry k činné účasti na tomto procesu modlitbou a výmluvnými skutky.

Při příležitosti plenárního zasedání Smíšené komise pro teologický dialog, které se nedávno konalo v Bělehradě a bylo laskavě přijato srbskou pravoslavnou církví, jsme vyjádřili svou hlubokou radost z oživení teologického dialogu. Po několikaletém přerušení způsobeném nejrůznějšími potížemi mohla Komise znovu pracovat v duchu přátelství a spolupráce. V jednání o tématu „konciliarita a autorita v církvi“ na místní, regionální a univerzální úrovni zdůraznila etapu studia eklesiologických a kanonických důsledků svátostné přirozenosti církve. To umožní zaujmout stanovisko k některým dosud sporným klíčovým otázkám. Jako v minulosti jsme rozhodnuti neustále podporovat práci svěřenou této Komisi a spojujeme se s jejími členy ve svých modlitbách.

Jako pastýři církve máme především na paměti poslání hlásat evangelium dnešnímu světu. Toto poslání – „jděte, získávejte učedníky ze všech národů“ (Mt 28,19) – je dnes více než kdy jindy aktuální a nezbytné, a to i v zemích tradičně křesťanských. Nesmíme ovšem přehlížet nárůst sekularizace, relativismu a dokonce i nihilismu v celém západním světě. To vše volá po obnoveném a mohutném hlásání evangelia, hlásání, které bude přizpůsobeno kulturám naší doby. Naše tradice pro nás představují dědictví, které je třeba nadále sdílet, předkládat a aktualizovat. Proto musíme posílit svou spolupráci a společné svědectví před tváří všech národů.

Kladně jsme ocenili cestu k utváření Evropské unie. Původci této velké iniciativy neopomněli brát ohled na všechny aspekty lidské osobnosti a její nezcizitelná práva, především právo na svobodu vyznání, která je svědkem a ručitelem všech ostatních svobod. V každé iniciativě sjednocení musí být chráněny menšiny, jejich kulturní tradice a náboženská specifika. I když jsme v Evropě stále otevřeni ostatním náboženstvím a jejich kulturnímu přínosu, musíme spojit své síly, abychom ochránili křesťanské kořeny, tradice a hodnoty, abychom zajistili respekt k historii a přispěli tak k budoucí evropské kultuře a ke kvalitě lidských vztahů na všech úrovních. V tomto kontextu nemůžeme nepřipomenout nejstarší svědectví a jasné křesťanské dědictví v zemi, kde se naše setkání koná, počínajíce tím, co praví Skutky apoštolů o postavě svatého Pavla, apoštola národů. V této zemi se setkaly poselství evangelia a kulturní tradice starověku. Toto pouto, které tak obohatilo naše společné křesťanské dědictví, je stále aktuální a ponese plody pro budoucí evangelizaci a naši jednotu.

Máme na paměti všechny končiny země, kde žijí křesťané, a obtíže, s nimiž se musí potýkat, zvláště chudobu, války a terorismus, ale i různé formy utiskování chudých, vyhnanců, žen a dětí. Jsme povoláni k tomu, abychom se společně přičinili ve prospěch práv člověka, každé lidské bytosti, stvořené k Božímu obrazu a podobě, a každého hospodářského, společenského a kulturního rozvoje. Naše teologické a etické tradice mohou poskytnout pevný základ ke společnému hlásání a jednání. Především chceme potvrdit, že zabíjení nevinných v Božím jménu je přečin vůči němu a vůči lidským právům. Všichni musíme usilovat o obnovenou službu lidem a o obranu lidského života, každého lidského života.

Z celého srdce se soustředíme na mír na Středním východě, kde náš Pán žil, trpěl, zemřel a vstal z mrtvých, a kde také řadu staletí žije množství našich křesťanských bratří. Vřele doufáme, že se v těchto zemích obnoví mír, posílí soužití jednotlivých národů, církví a vyznání, které zde žijí a působí. Proto chceme povzbudit bližší vztahy mezi křesťany a každý autentický a upřímný mezináboženský dialog, abychom se postavili na odpor jakékoli formě násilí a diskriminace.

V současné době, tváří v tvář velkým hrozbám pro životní prostředí, chceme vyjádřit svou pozornost vůči negativním dopadům, které může mít na lidstvo a celé stvoření ekonomický a technologický pokrok, který nezná své meze. Jakožto náboženští představitelé pokládáme za jeden ze svých velkých úkolů povzbuzovat a podporovat všechna úsilí o ochranu Božího stvoření a o to, abychom příštím pokolením ponechali zemi, na níž budou moci žít.

Naše myšlenky se konečně obracejí k vám všem, ke věřícím našich církví po celém světě, biskupům, kněžím, jáhnům, řeholníkům a řeholnicím, laikům a laičkám ve službách církve a všem pokřtěným. Pozdrav v Kristu zasíláme všem ostatním křesťanům a ujišťujeme je o svým modlitbách a ochotě k dialogu a spolupráci. Všechny vás zdravíme slovy Apoštola národů: „Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.“ (2 Kor 1,2)

Ve Fanaru 30. listopadu 2006

Benedikt XVI.
Bartoloměj I.








Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz