1428
Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 1427: #
Administrátor
--- 18. 12. 2024
K zamyšlení nad otázkami půstu (z došlé pošty)
Půst současných lidí za okolností doby, ve které žijeme
| Dokument z předsněmovního přípravného jednání k Velkému všepravoslavnému sněmu. Zpráva kyperské církve na téma: Přivedení církevní disciplíny o půstu do souladu s moderními požadavky. (1982) |
_1.jpg) |
_1.jpg) |
_1.jpg) |
_1.jpg) |
_1.jpg) |
_1.jpg) |
Naopak před stanovenými svátky se všichni [obecně] věřící – laici i mniši – musí postit [pouhých] pět dní…“!
A na otázku patriarchy Marka III. Alexandrijského: „Existují-li povinné půsty [před] svátky svatých apoštolů a narozením Krista a Zesnutím [pře]svaté Matky Boží a [Proměněním] Spasitele, nebo je [jejich nedodržování] omluvitelné a nesmyslné?“ (Otázka 55.) Balsamon odpovídá: „Je třeba dodržovat půsty před následujícími čtyřmi svátky: svatých apoštolů, Narození Krista, Proměnění Krista a Boha našeho, a Zesnutí přesvaté Bohorodice, ale pouze pět dní, neboť čtyřicetidenní půst [je vyžadován] pouze jediným půstem souvisejícím se svatou a velkou Paschou. Pokud se ale někdo postí déle než pět dní před svátkem svatých apoštolů a svátkem Narození Krista – ať už z vlastní vůle, nebo podle pokynů zakladatelských Typikonů – nemusí se za to stydět…“
Pár slov k půstu před svátkem Narození Pána našeho Ježíše Krista
Na Západě vznikl v VI. století. Na východě se již v IX. stol. projednávala povinnost vánočního půstu, který nebyl považován za apoštolské ustanovení, nýbrž za mnišské, a trvání vánočního půstu na pravoslavném východě v tomto období (v závislosti na oblasti) bylo 5, 7, 12 nebo 18 dní.
Během vánočního půstu bylo dovoleno konzumovat jakékoli jídlo kromě masa (s výjimkou jednoho dne, „Štědrého dne“, který byl dnem strohého půstu). Vyplývá to ze Studijského typikonu.
Konstantinopolský sněm za patr. Lukáše Chrysoberga a císaře Manuela Komnéna (1143-1180) stanovil, aby vánoční půst započal od 14./27. listopadu.
Slavný vykladatel kánonů, antiochijský patriarcha Theodor Balsamon (XII. stol.) ve svém výkladu pravidel výše zmíněného sněmu, považuje vánoční půst za povinný pouze pro MNICHY, přičemž trvá na tom, aby se laikové postili posledních 5 dní. Praví, že by měl být pouze jeden čtyřicetidenní půst – svatá Čtyřicátnice - před Vzkříšením Kristovým.
Co by asi řekl Balsamon na to, že dnes kvůli kalendářnímu posunu trvá petro-pavlovský půst např. 42 dnů? (Viz rok 2010; pozn. red.) A ještě se tím chlubíme, jak pěkně dodržujeme staré tradice a jací jsme asketi...
Ve XIV. stol. se na cařihradském dvoře tento půst dodržoval 10 dní.
P.S.
O velkém sněmu na Krétě
V Rusku z tohoto a podobných dokumentů (přípravy k chystanému novému všeobecnému sněmu) vznikla mezi věřícími hysterie, která byla podněcována různými „starci“ (většinou to byly ososby, které při jiných příležitostech vybízeli věřící, aby spálili své občanské průkazy, tj. pasy, protože je v nich někde znamení ďábla, či později s podobným odůvodněním vytáhli do boje proti čárovým kódům apod.) Nakonec to vyústilo v lidové přesvědčení, podporované všelijakými „proroctvími starců“, která se šuškala mezi ruskými babkami a vousatými mužiky v rubáškách, že na chystaném všepravoslavném sněmu budou zrušeny půsty, zaveden ženatý episkopát, a že se tam konstantinopolský patriarcha podřídí papeži, a všichni pravoslavní - kromě Rusů - odpadnou od pravoslaví do hereze a církev si podřídí antikrist.
Toho pak šikovně využila ruská hierarchie ve své staleté vzpouře proti Konstantinopoli, v rámci níž se závistivý Moskevský patriarchát, kterému jsou posvátné kanonické tradice úplně ukradené, stále snaží dosáhnout prvenství a stát se papežstvím světového pravoslaví (ruským papežem moskevský patriarcha defacto už dávno je). Dnes názorně vidíme, jaká by to byla katastrofa a morální pád celé církve do ruské hereze, kdyby se jim to podařilo. Ačkoliv se Rusové aktivně podíleli na padesátiletitých přípravách velkého sněmu, tak nakonec moskevský episkopát těsně před sněmem navrhl změnit program a pod touto záminkou se všepravoslavného sněmu na Krétě (r. 2016) nezúčastnil, a ještě za to sklidil potlesk svých zfanatizovaných věřících za to, že se tam ruští biskupové nepřijeli poklonit antikristu. To je prostě ruská mentalita: My jsme Rusové a kdo je víc? My nikoho nepotřebujeme. (Uvědomují si v Rusku, že takové Rusy také nikdo nepotřebuje?, a že ti ostatní jsou rádi, když si toto samolibé tmářství mohou držet v bezpečné vzdálenosti?)
Sněm se nakonec konal i bez Rusů, ač je konstantinopolský patriarcha ještě v průběhu sněmu zval, aby přijeli; leč ruská pýcha se před světovým pravoslavím nepokořila. Krétský velký sněm v r. 2016 proběhl, žádné sjednocení s papežem se nekonalo, ani antikrist se nedostavil a sněmovní encyklika o půstech také nakonec žádnou revoluci nepřinesla. Promarnila se však příležitost vyřešit tam sněmovně a celocírkevně otázku Ukrajiny, takže ekumenický patriarchát musel případ Ukrajiny řešit bez Rusů, čehož později Moskvani využili k vyvolání rozkolu mezi Moskvou a Ekumenickým patriarchátem. Je zajímavým okrajovým jevem, že v postoji k chystanému sněmu se Moskva dostala na jednu loď se všemi rozkolníky světa, neboť ti všichni věštili svým ovečkám, co všechno hrozného - až antikristovského - se na tomto sněmu stane.
Zde přiložený dokument s kyperským návrhem na úpravu postní praxe (takové úpravy a vývoj probíhaly v dávných staletích průběžně) je cenný především tím, že konstatuje současnou situaci v celé pravoslavné církvi, kde naprostá většina křesťanů nařízené půsty v plnosti nedodržuje, ale buď používají nějakou míru ikonomie (úlevy z přísnosti půstu) nebo tyto půsty, které se jim zdají v jejich osobní situaci (a v dnešní době) neúnosné, prostě vůbec nedodržují, resp. ignorují. Návrat ke starším a realističtějším formám těchto půstů by jednak dal nějaký legální rámec všem těm ikonomiím, které si vytvářejí ti, kdo nezvládnou celou přísnost půstu, a za druhé by možná přivedl k půstu ty, které přísnost starých (ale ne původních) postních pravidel úplně odradila od jakéhokoliv pokusu se postit s církví.
Zkuste žádat dělníka na stavbě, aby teď jedl 14 dní ve všední dny jen suchý chleba, zavařeninu a houby, nebo nemaštěné brambory s vařenou zeleninou. To bylo možné v minulosti pro rolníky, kteří v dobách např. filipovského půstu měli po sezóně a těžké práce měli za sebou. Letní půsty zase byly původně ustanoveny z praktického hlediska proto, že v dobách horka často vznikal mor a další infekce z jídla, neboť se živočišné potraviny rychle kazily a množili se v nich paraziti; asketický rozměr se pak k těmto praktickým důvodům přidružil. Ani jedna z uvedených příčin už není aktuální. Zůstává jen asketický rozměr, který je samozřejmě důležitý (a proto nelze tyto půsty zrušit), ale musí být realistický: člověk není pro sobotu, ale sobota pro člověka; a podobně i půst je tu pro nás, a ne my pro půst.
Další význam celocírkevního nového řešení postní otázky by bylo stanovení jisté normy, která by odstranila současné různohlasí všelijakých pravidel a výkladů. Např. jestli půst bez oleje znamená jen zříkat se olivového oleje (jak to učil biskup Kallistos Ware), nebo zda to znamená zákaz všech rostlinných olejů a margarínů. Jestli se půst vztahuje i na výrobky ze sóji (všechna ta sójová masa a pomazánky), jak to hlásá např. prof. Osipov z MDA. Jestli se může v půstu jíst vepřové sádlo (stará ruská praxe). Nejvíce rozkolísaná jsou postní pravidla k filipovskému půstu - někteří říkají, že v první polovině půstu se může olej a víno kromě střed a pátků a v sobotu a neděli ryba, kdežto druhá polovina tohoto půstu je prakticky jako v době velkopostní. Jiná pravidla praví, že po celý filipovský půst se jí ryba, kromě střed a pátků (v našem kalendáři se pohybujeme někde mezi oběma variantami, ale občas přijdou rozlobené e-maily, že jsme moc benevolentní a vedeme lidi k nedodržování půstu, a stejně tak čas od času přicházejí maily s tím, že jsme moc přísní a že takové nároky, jaké na lidi nakládáme, nelze splnit). Další otázkou, která zajímá místní pravoslavné křesťany, je štědrovečerní ryba. To je místní česká tradice a jaký má význam kvůli východním pravidlům zakazovat i to málo, co ještě zbylo v našem národě z dávné české (kdysi pravoslavím ovlivněné) křesťanské tradice a co téměř zázrakem zůstává součastí české kultury dodnes?
Na druhou stranu - přiznám se, že co se týče svaté čtyřicátnice, zdá se mi, že kyperský návrh příliš ustupuje od postních tradic. Myslím, že tento jediný půst, který je kanonicky definovaný, by měl zůstat úpravami nedotčen, a případná neschopnost současných věřících postit se dle původní tradice by se měla řešit individuální či hromadnou ikonomií. I když vím, že velká část fyzicky pracujících běžných zbožných věřících se postí jen první týden půstu a poslední týden před Paschou (tj. čistý a strastný týden). Předpokládám, že kyperský návrh byl připraven jako podklad k jednání na sněmu a tudíž v něm jsou připraveny možnosti ke kompromisu a k ústupu od navrhované linie.
Ze své kněžské praxe bych uvedl jedno pozorování: případy, kdy přísný půst světským lidem duchovně prospívá, jsou velice vzácné; viděl jsem nemálo těch, kteří se o to pokoušeli, a prakticky všem to duchovně jen uškodilo.
Shrnuto: sněmovní řešení půstů je stále v nedohlednu. To znamená, že konkrétní řešení je stále na zpovědníkovi, který zváží možnosti konkrétního věřícího (jeho práci, životní okolnosti, zdraví a věk atd.) a navrhne mu nějakou ikonomii. Nebo si ikonomii zvolí sám věřící s vědomím, že se bude zodpovídat jedině Bohu samotnému, který dobře ví, jak by se tento člověk mohl postit a co už je mimo jeho možnosti. Každý rozumný zpovědník ví, že nemůže oddělovat od svatých Tajin člověka, který by se rád postil a snaží se nějak postit, ale není v jeho silách či možnostech postit se, jak se dle církevního pravidla postit má.
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.